Autorem periodické tabulky prvků, v té podobě v jaké jí známe a používáme dnes, je Dmitrij Ivanovič Mendělejev, ale Mendělejev nebyl první, kdo se pokusil zařadit známé chemické prvky do přehledného systému.
V roce 1789 se o systemizaci tehdy známých 40 chemických prvků pokusil francouzský vědec Antoine Laurent Lavoisier, který definoval kovy a nekovy. Roku 1818 Jöns Jacob Berzelius rozdělil tehdy známé prvky na elektronegativní a elektropozitivní. Německý učenec Johann Wolfgang Döbereiner v roce 1829 formuloval zákon triád. Podle zákona triád měla být atomová hmotnost prostředního prvku ze skupiny tří sobě podobných prvků, tedy triády, rovna průměrné hodnotě atomových hmotností lehčího a težšího prvku dané triády.
O první grafické znázornění se roku 1862 pokusil Alexandre-Emile Béguyer de Chancourtois, který 62 tehdy známých chemických prvků seřadil podle stoupající atomové hmotnosti do podoby tellurického šroubu. Chancourtois jako první definoval pojem perioda.
První skutečnou periodickou tabulku sestavil v roce 1864 anglický chemik John Alexander Reina Newlands, který všechny známé prvky seřadil nikoliv podle hodnoty atomvých hmotností, ale podle jím definované hodnoty pořadového čísla prvku.
Ve stejném roce jako Newlands sestavil svou tabulku obsahující 57 prvků seřazených podle hodnoty atomové hmotnosti William Odling, v roce 1869 Julius Lothar Meyer sestavil tabulku obsahujcí 56 prvků.