český název | Nobelium |
latinský název | Nobelium |
anglický název | Nobelium |
chemická značka | No |
protonové číslo | 102 |
relativní atomová hmotnost | (259,1011) |
perioda | 7 |
skupina | III.B |
zařazení | aktinoidy |
rok objevu | 1957 |
objevitelé | Ghiorso, Sikkeland, Walton, Seaborg |
teplota tání [°C] | 820 |
teplota varu [°C] | - |
hustota [g cm-3] | 19,74 |
elektronegativita | 1,3 |
oxidační stavy | II, III |
elektronová konfigurace | [Rn]5f14 7s2 |
atomový poloměr [pm] | 246 |
specifické teplo [J g-1K-1] | - |
slučovací teplo [kJ mol-1] | - |
1. ionizační potenciál [eV] | 6,65 |
skupenství za norm. podmínek | s |
Nobelium je silně radioaktivní chemický prvek kovového charakteru. Nejstabilnější izotop nobelia 259No má poločas rozpadu 58 minut.
Chemické a fyzikální vlastnosti nobelia ani jeho sloučenin nebyly doposud spolehlivě určeny. V přírodě se nobelium nenalézá, připravuje se uměle jadernými reakcemi, např. bombardováním curia 244Cm a 246Cm jádry uhlíku 12C. Praktické využití nobelium ani jeho sloučeniny, kromě vědeckého výzkumu, nemají.