Curium

Radioaktivní prvek
český názevCurium
latinský názevCurium
anglický názevCurium
chemická značkaCm
protonové číslo96
relativní atomová hmotnost(247,0703)
perioda7
skupinaIII.B
zařazeníaktinoidy
rok objevu1944
objeviteléSeaborg, James,
Ghiorso
teplota tání [°C]1340
teplota varu [°C]3110
hustota [g cm-3]13,51
elektronegativita1,3
oxidační stavyIII, IV
elektronová konfigurace[Rn]5f7 6d1 7s2
atomový poloměr [pm]245
specifické teplo [J g-1K-1] -
slučovací teplo [kJ mol-1] -
1. ionizační potenciál [eV]6,02
skupenství za norm. podmíneks

Chemický prvek curium je stříbřitě bílý, radioaktivní kov. Nejstabilnější izotop curia 247Cm se rozpadá s poločasem rozpadu 15,6 milionů let.

Na vzduchu curium samovolně reaguje s kyslíkem a povrch kovu se pokrývá tenkou vrstvou nestabilního oxidu curnatého CmO, oxidace samovolně postupuje přes zelený oxid curitý Cm2O3 až k černému oxidu curičitému CmO2. S horkou vodou reaguje za vzniku hydroxidu curitého a vývoje vodíku:

2Cm + 6H2O → 2Cm(OH)3 + 3H2

Snadno reaguje se zředěnými neoxidujícími i oxidujícími kyselinami za vzniku curitých solí:

2Cm + 6HCl → 2CmCl3 + 3H2
Cm + 4HNO3 → Cm(NO3)3 + NO + 2H2O

Stabilní sloučeniny tvoří curium pouze v oxidačním stavu III, sloučeniny v ox. stavu IV se samovolně redukují. Vodné roztoky solí trojmocného curia jsou bezbarvé nebo mají charakteristické žlutozelené zbarvení, jejich chemické vlastnosti se velmi podobají vlastnostem sloučenin gadolinia.

V přírodě se curium nenalézá, připravuje se uměle jadernými reakcemi z plutonia. Poprvé bylo identifikováno jako produkt srážek iontů helia239Pu v cyklotronu na univerzitě v Berkeley, v měřitelném množství (30 µg) bylo získáno ve formě hydroxidu v roce 1947 týmem Wernera a Perlmana z University of California , čisté kovové curium bylo připraveno v množství 1 µg redukcí CmF3 až v roce 1951. Praktické využití curium nemá.

Zdroje

TOPlist