Promethium
| český název | Promethium |
| latinský název | Promethium |
| anglický název | Promethium |
| chemická značka | Pm |
| protonové číslo | 61 |
| relativní atomová hmotnost | (144,9127) |
| perioda | 6 |
| skupina | III.B |
| zařazení | lanthanoidy |
| rok objevu | 1945 |
| objevitel | Marinsky, Glendenin Coryell |
| teplota tání [°C] | 1042 |
| teplota varu [°C] | 3000 |
| hustota [g cm-3] | 6,475 |
| elektronegativita | 1,13 |
| oxidační stavy | III |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f5 6s2 |
| atomový poloměr [pm] | 205 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,18 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 7,7 |
| tepelná vodivost [W m-1 K-1] | 15 |
| elektrická vodivost [S m-1] | 1,3.106 |
| 1. ionizační potenciál [eV] | 5,55 |
| 2. ionizační potenciál [eV] | 10,903 |
| 3. ionizační potenciál [eV] | 22,283 |
| tvrdost podle Mohse | - |
| tvrdost podle Vickerse [MPa] | - |
| tvrdost podle Brinella [MPa] | - |
| modul pružnosti ve smyku [GPa] | 18 |
| modul pružnosti v tahu [GPa] | 46 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Chemické vlastnosti
Promethium je radioaktivní, uměle připravený chemický prvek. Chemické vlastnosti promethia nejsou doposud prozkoumány. Na vzduchu se rychle pokrývá růžovou vrstvou Pm2O3. Vodné roztoky sloučenin promethia, kterých bylo připraveno pouze 30, mají nejčastěji růžové zbarvení, ale ve tmě světélkují modře nebo modrozeleně.
Výskyt v přírodě
V přírodě se promethium vyskytuje v téměř neměřitelném množství jako produkt radioaktivního rozpadu. V zemské kůře se nalézá přibližně 570 g promethia. Nejstabilnější izotop 145Pm má poločas rozpadu 17,7 let. Ve vesmíru bylo největší množství promethia zjištěno ve spektru hvězdy HR-465 v souhvězdí Andromedy.
Existenci prvku ležícího mezi neodymem a samariem předpověděl již v roce 1902 český chemik Bohuslav Brauner. Podle neověřených informací nový prvek poprvé izoloval z brazilského monazitu v roce 1926 B. Smith Hopkins z Yntema University of Illinois a pojmenoval ho názvem illinium, italští vědci Luigi Rolla a Lorenzo Fernandes navrhovali pro nový prvek název florentium.
Objev nového prvku byl přiznán týmu z Oak Ridge National Laboratory (Tennessee, USA) ve složení Jacob Marinsky, Lawrence E. Glendenin a Charles D. Coryell. Název promethium získal prvek s protonovým číslem 61 až v roce 1949.
Kovové promethium ve vážitelném množství připravil Fritz Weigel redukcí fluoridu PmF3 lithiem až v roce 1963.
Příprava a využití
Příprava promethia se provádí bombardováním izotopu 146Nd neutrony za vzniku 147Nd, který se beta rozpadem mění na 147Pm. Kovové promethium se připravuje redukcí fluoridu promethitého PmF3 kovovým lithiem:
PmF3 + 3Li → Pm + 3LiF
Izotopy promethia jako beta zářiče jsou využívány jako energetické zdroje v kosmickém výzkumu.
Zdroje
- HUSTED, Robert; et al. Promethium. In: LOS ALAMOS NATIONAL SECURITY. Los Alamos National Lab [online]. 2011 [cit. 2012-06-27]. Dostupné z: http://periodic.lanl.gov/
- Promethium. In: Institut für Seltene Erden und Metalle e.V. [online]. 2012-03-29 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://institut-seltene-erden.org/
- Bohuslav Brauner. Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Chemická sekce [online]. [cit. 2012-06-27]. Dostupné z: http://www.natur.cuni.cz/