| český název | Samarium |
| mezinárodní název | Samarium |
| anglický název | Samarium |
| chemická značka | Sm |
| protonové číslo | 62 |
| relativní atomová hmotnost | 150,36 |
| perioda | 6 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1879 |
| teplota tání [°C] | 1074 |
| teplota varu [°C] | 1794 |
| hustota [g cm-3] | 7,54 |
| elektronegativita | 1,17 |
| oxidační stavy | 2,3 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f6 6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,2 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 8,63 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Samarium je stříbřitě bílý, lesklý a měkký kov.
Na vzduchu je samarium poměrně stále, s vodou reaguje za vzniku vodíku a je dobře rozpustné v anorganických kyselinách.
Chemické vlastnosti sloučenin samaria jsou značně podobné sloučeninám hliníku a ostatních lanthanoidů.
V přírodě se samarium vzácně nalézá pouze ve formě sloučenin společně s ostatními lanthanoidy v monazitu a některých fosfátech. Samostané minerály samaria nejsou známy. Průměrný obsah samaria v zemské kůře je 8 ppm.
Výroba samaria pro technické účely se provádí obdobně jako výroba ostatních lantahanoidů loužením lanthanoidových rud směsí minerálních kyselin s následnou redukcí vápníkem nebo lanthanem.
Čisté samarium se připravuje elektrolýzou taveniny SmCl3.
Samarium se používá k výrobě silných permanentních magnetů, k úpravě fyzikálních vlastností skla a k výrobě krystalů pro optické lasery.
Oxid Sm2O3 je používán k výrobě katalyzátorů pro některé organické reakce.
Slitiny s obsahem samaria se uplatňují v jaderné technice pro zachycování neutronů.