| český název | Neodym |
| mezinárodní název | Neodymium |
| anglický název | Neodymium |
| chemická značka | Nd |
| protonové číslo | 60 |
| relativní atomová hmotnost | 144,24 |
| perioda | 6 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1925 |
| teplota tání [°C] | 1021 |
| teplota varu [°C] | 3074 |
| hustota [g cm-3] | 7,0 |
| elektronegativita | 1,14 |
| oxidační stavy | 3 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f4 6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,19 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 7,14 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Neodym je měkký, stříbřitě bílý kov.
Neodym je chemicky poměrně reaktivní prvek. Při styku se vzdušným kyslíkem se okamžitě pokrývá načervenalou vrstvou oxidu Nd2O3.
S vodou reaguje neodym za vzniku plynného vodíku a snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách.
Chemické vlastnosti sloučenin neodymu jsou značně podobné sloučeninám hliníku a ostatních lanthanoidů.
V přírodě se neodym vzácně nalézá společně s ostatními lanthanoidy v monazitu a některých fosfátech. Samostatné minerály neodymu nejsou známy. Průměrný obsah neodymu v zemské kůře je 37 ppm.
Výroba neodymu se provádí obdobně jako výroba ostatních lantahanoidů loužením lanthanoidových rud směsí minerálních kyselin s následnou redukcí vápníkem.
Pro technické účely se neodym obvykle připravuje jako slitina s praseodymem pod názvem didym.
Neodym se využívá k výrobě velmi silných permanentních magnetů, krystalů pro infračervené lasery a k obarvování skla a glazur na fialovou nebo temně červenou barvu.
Neodym je také důležitou složkou moderních lehkých slitin na bázi hořčíku.