Protaktinium
| český název | Protaktinium |
| latinský název | Protaktinium |
| anglický název | Protactinium |
| chemická značka | Pa |
| protonové číslo | 91 |
| relativní atomová hmotnost | 231,03588 |
| perioda | 7 |
| skupina | V.B |
| zařazení | aktinoidy |
| rok objevu | 1913 |
| objevitelé | Fajans, Gohring |
| teplota tání [°C] | 1572 |
| teplota varu [°C] | ˜4000 |
| hustota [g cm-3] | 15,4 |
| elektronegativita | 1,5 |
| oxidační stavy | 4, 5 |
| elektronová konfigurace | [Rn]5f2 6d1 7s2 |
| atomový poloměr [pm] | 243 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,12 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 12,3 |
| 1. ionizační potenciál [eV] | 5,89 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Protaktinium je radioaktivní prvek kovového charakteru. Jeho nestabilnější izotop 231Pa má poločas rozpadu 3,2.104 let.
Protaktinium se přímo slučuje s halogeny, za vyšších teplot reaguje s vodou za vzniku oxidu Pa2O5 a vývoje vodíku, s vodíkem reaguje za zvýšeného tlaku a teploty a tvoří hydrid PaH3. Reakce protaktinia s neoxidujícími kyselinami probíhají za vývoje vodíku:
Pa + 4HCl → PaCl4 + 2H2
V přírodě protaktinum vzniká jako produkt radioaktivního rozpadu uranu. Při objevu v Jáchymovském smolinci dostalo protaktinium název brevium, definitivní název mu přidělili O.Hahn a L.Meitnerová v roce 1918.
Čisté kovové protaktinium bylo poprvé připraveno až v roce 1934 tepelným rozkladem jodidu PaI5. V současnosti je běžnější příprava kovového protaktinia redukcí fluoridu protaktiničného parami barya:
2PaF5 + 5Ba → 2Pa + 5BaF2