| český název | Vodík |
| mezinárodní název | Hydrogenium |
| anglický název | Hydrogen |
| chemická značka | H |
| protonové číslo | 1 |
| relativní atomová hmotnost | 1,00794 |
| perioda | 1 |
| skupina | I.A |
| zařazení | nekovy |
| rok objevu | 1766 |
| objevitel | Cavendish |
| teplota tání [°C] | -255,34 |
| teplota varu [°C] | -255,87 |
| hustota [g cm-3] | 0,00008988 |
| elektronegativita | 2,2 |
| oxidační stavy | 1 |
| elektronová konfigurace | 1s1 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 14,304 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 0,05868 |
| skupenství za norm. podmínek | g |
Vodík je bezbarvý, dvouatomový plyn bez chuti a zápachu.
Molekulární vodík za normální teploty reaguje pouze s fluorem a chlorem. Zapálený vodík reaguje s kyslíkem za vzniku vody. Za vhodných podmínek se vodík slučuje se sírou, bromem a dusíkem.
Díky své značné afinitě ke kyslíku je vodík silným redukčním činidlem.
Jednoatomový vodík ve stavu zrodu (nascentní vodík) je mnohem více reaktivní.
V přírodě se vodík vyskytuje vázaný ve vodě a v obrovském množství organických sloučenin. Významné je zastoupení vodíku ve formě krystalické vody v řadě minerálů.
Podíl vodíku v zemské kůře činí 0,88 % hmot. Ve vesmíru je vodík nejrozšířenějším prvkem.
Průmyslová výroba vodíku se dnes nejčastěji provádí parciální oxidací těžkých zbytků po destilaci ropy a parním reformingem zemního plynu. V minulosti se vodík průmyslově vyráběl převážně z vodního plynu.
Laboratorní příprava vodíku se provádí elektrolýzou vody nebo vhodných elektrolytů, reakcí alkalických kovů s vodou nebo rozpouštěním neušlechtilých kovů v minerálních kyselinách.
Praktické využití vodíku je značně rozsáhlé.
Vodík se používá jako redukční činidlo v řadě chemických výrob. Jako základní surovina k vysokotlaké hydrogenaci, k syntéze amoniaku, chlorovodíku, metanolu a k výrobě celé řady organických sloučenin.
Vodík se používá v raketové technice jako palivo i jako náplň palivových článků. Využití vodíku jako paliva v automobilech má značnou perspektivu.