| český název | Baryum |
| mezinárodní název | Baryum |
| anglický název | Barium |
| chemická značka | Ba |
| protonové číslo | 56 |
| relativní atomová hmotnost | 137,327 |
| perioda | 6 |
| skupina | II.A |
| zařazení | kovy alkal. zemin |
| rok objevu | 1808 |
| teplota tání [°C] | 725 |
| teplota varu [°C] | 1897 |
| hustota [g cm-3] | 3,51 |
| elektronegativita | 0,89 |
| oxidační stavy | 2 |
| elektronová konfigurace | [Xe]6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,204 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 7,75 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Baryum je šedobílý, lesklý a měkký kov.
Baryum je chemicky značně reaktivní prvek s elektropozitivním charakterem. Zapáleno hoří na vzduchu za vzniku oxidu BaO, s vodou bouřlivě reaguje za vzniku hydroxidu Ba(OH)2.
Práškové baryum může být pyroforní. Všechny rozpustné sloučeniny barya jsou jedovaté.
V přírodě se elementární baryum nevyskytuje, jeho výskyt je znám pouze ve sloučeninách, ve kterých vystupuje výhradně jako dvoumocný kation Ba2+.
Obsah barya v zemské kůře se pohybuje okolo 0,1 % hmot. Přírodní baryum je směsí sedmi izotopů, nejvyšší zastoupení (71,7 %) má iozotop 139Ba.
Nejznámějšími minerály barya jsou baryt BaSO4 a witherit BaCO3, benitoid BaTiSi3O se využívá ve šperkařství jako náhrada diamantu.
Nejvyšší obsah barya (78,33 % Ba) ze všech nerostů má frankdicksonit BaF2, celkem bylo popsáno téměř 300 nerostů s obsahem barya.
Výroba barya se provádí elektrolýzou tavenin jeho halogenidů nebo redukcí oxidu barnatého hliníkem nebo křemíkem.
Baryum se používá jako složka některých slitin, k výrobě bílých pigmentů, plniva plastických hmot a k ochranným nátěrům proti RTG a radioaktivnímu záření.
Páry barya se používají jako redukční činidlo při přípravě neptunia i některých dalších transuranů. Značný význam má baryum, ve formě tzv. YBCO (Yttrium Baryum Copper Oxide) oxidů, při výzkumu a vývoji supravodičů.
Síran barnatý se využívá jako kontrastní látka při radiodiagnostických metodách v medicíně.