| český název | Seaborgium |
| mezinárodní název | Seaborgium |
| anglický název | Seaborgium |
| chemická značka | Sg |
| protonové číslo | 106 |
| relativní atomová hmotnost | (263,1186) |
| perioda | 7 |
| skupina | VI.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1974 |
| teplota tání [°C] | - |
| teplota varu [°C] | - |
| hustota [g cm-3] | - |
| elektronegativita | - |
| oxidační stavy | 4 |
| elektronová konfigurace | [Rn]5f14 6d4 7s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | - |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | - |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Seaborgium je silně radioaktivní kovový prvek. Nejtabilnější izotop seaborgia 271Sg má poločas rozpadu 1,9 minuty. Chemické a fyzikální vlastnosti seaborgia ani jeho sloučenin nebyly doposud spolehlivě určeny. Podle polohy prvku v periodické tabulce by se mělo jednat o homolog wolframu.
V přírodě se seaborgium nenalézá, vzniká jadernými reakcemi v urychlovači částic, popvé bylo připraveno srážkami částic kalifornia s atomy kyslíku:
249Cf + 18O → 263Sg + 41n
Praktické využití seaborgium ani jeho sloučeniny, kromě vědeckého výzkumu, nemají.