| český název | Gadolinium |
| mezinárodní název | Gadolinium |
| anglický název | Gadolinium |
| chemická značka | Gd |
| protonové číslo | 64 |
| relativní atomová hmotnost | 157,25 |
| perioda | 6 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1880 |
| teplota tání [°C] | 1313 |
| teplota varu [°C] | 3273 |
| hustota [g cm-3] | 7,895 |
| elektronegativita | 1,2 |
| oxidační stavy | 3 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f7 5d1 6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,23 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 10,05 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Gadolinium je stříbřitě bílý, měkký kov s ferromagnetickými vlastnostmi.
Gadolinium je méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů.
Na suchém vzduchu je prakticky stálé. S vodou reaguje gadolinium jen pozvolna za vzniku vodíku a snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách.
Ve sloučeninách se gadolinium vyskytuje pouze v oxidačním stupni +III. Sloučeniny gadolinia se svými vlastnostmi podobají sloučeninám hliníku.
V přírodě se gadolinium vyskytuje pouze ve formě sloučenin společně s ostatními lanthanoidy. Samostatné minerály gadolinia nejsou známy. V zemské kůře se vyskytuje gadolinium s průměrným obsahem 8 ppm.
Výroba gadolinia pro technické účely se provádí obdobně jako výroba ostatních lantahanoidů loužením lanthanoidových rud směsí minerálních kyselin s následnou redukcí vápníkem.
Gadolinium se společně s terbiem používá k výrobě počítačových harddisků a dalších paměťových médií. Dále nalézá společně s dysprosiem uplatnění jako moderátor v jaderné technice, jako legující přísada ocelí a jako kontrastní látka v medicíně.