český název | Berkelium |
latinský název | Berkelium |
anglický název | Berkelium |
chemická značka | Bk |
protonové číslo | 97 |
relativní atomová hmotnost | (247,0703) |
perioda | 7 |
skupina | III.B |
zařazení | aktinoidy |
rok objevu | 1949 |
objevitelé | Thompson, Ghiorso, Seaborg |
teplota tání [°C] | 1050 |
teplota varu [°C] | - |
hustota [g cm-3] | 14,78 |
elektronegativita | 1,3 |
oxidační stavy | III, IV |
elektronová konfigurace | [Rn]5f9 7s2 |
atomový poloměr [pm] | 244 |
specifické teplo [J g-1K-1] | - |
slučovací teplo [kJ mol-1] | - |
1. ionizační potenciál [eV] | 6,23 |
skupenství za norm. podmínek | s |
Chemický prvek berkelium je silně radioaktivní kov. Nejstabilnější izotop berkelia 247Bk má poločas rozpadu 1380 let. Zapáleno na vzduchu hoří za vzniku žlutého oxidu berkeličitého BkO2. S horkou vodou reaguje za vzniku hydroxidu berkelitého a vývoje vodíku:
2Bk + 6H2O → 2Bk(OH)3 + 3H2
Snadno reaguje se zředěnými neoxidujícími i oxidujícími kyselinami za vzniku berkelité soli:
2Bk + 6HCl → 2BkCl3 + 3H2
Bk + 4HNO3 → Bk(NO3)3 + NO + 2H2O
Ostatní chemické a fyzikální vlastnosti berkelia ani jeho sloučenin nebyly doposud spolehlivě určeny, pravděpodobně se budou podobat vlastnostem sloučenin terbia.
V přírodě se berkelium nenalézá, připravuje se uměle jadernými reakcemi. Berkelium bylo poprvé připraveno v urychlovači částic srážkami americia 241Am s vysoce energetickými částicemi alfa. První vážitelný vzorek kovového berkelia o hmotnosti 1 µg byl připraven až v roce 1969 redukcí fluoridu BkF3 parami lithia při teplotě 1100°C. Zvláštní praktické využití berkelium nemá.