český název | Americium |
latinský název | Americium |
anglický název | Americium |
chemická značka | Am |
protonové číslo | 95 |
relativní atomová hmotnost | (243,0614) |
perioda | 7 |
skupina | III.B |
zařazení | aktinoidy |
rok objevu | 1944 |
objevitelé | Seaborg, James, Morgan, Ghiorso |
teplota tání [°C] | 994 |
teplota varu [°C] | 2607 |
hustota [g cm-3] | 13,67 |
elektronegativita | 1,3 |
oxidační stavy | II, III, IV, V, VI |
elektronová konfigurace | [Rn]5f7 7s2 |
atomový poloměr [pm] | 244 |
specifické teplo [J g-1K-1] | 0,11 |
slučovací teplo [kJ mol-1] | 14,4 |
1. ionizační potenciál [eV] | 5,993 |
skupenství za norm. podmínek | s |
Chemický prvek americium je stříbřitě bílý, tažný, radioaktivní kov. Nestabilnější izotop americia 243Am má poločas rozpadu 7,95.103 let.
Americium se při teplotě 200°C přímo slučuje s fluorem na červený fluorid americitý AmF3, při teplotě nad 400°C vzniká oranžový fluorid americičitý AmF4. S dalšími halogeny reaguje nepřímo a tvoří černý chlorid americnatý AmCl2, růžový chlorid americitý AmCl3, bílý bromid americitý AmBr3, černý jodid americnatý AmI2 a žlutý jodid americitý AmI3. Zapáleno na vzduchu hoří za vzniku černého oxidu americičitého AmO2, hnědý oxid americitý Am2O3 je možné připravit nepřímým způsobem. Se sírou se přímo neslučuje, nepřímým postupem je možné připravit sulfid americitý Am2S3.
S horkou vodou reaguje za vzniku nerozpustného červeného hydroxidu americitého Am(OH)3 a vývoje vodíku:
2Am + 6H2O → 2Am(OH)3 + 3H2
S koncentrovaným peroxidem vodíku reaguje za vzniku nerozpustného černého hydroxidu americičitého:
Am + 2H2O2 → Am(OH)4
S hydroxidy nereaguje, snadno se rozpouští ve zředěných neoxidujících i oxidujících kyselinách za vzniku americité soli:
2Am + 6HCl → 2AmCl3 + 3H2
8Am + 30HNO3 → 8Am(NO3)3 + 3N2O + 15H2O
Reakcí americia se studenou koncentrovanou kyselinou dusičnou vzniká americičitá sůl:
5Am + 24HNO3 → 5Am(NO3)4 + 2N2 + 12H2O
Reakcí s kyselinou dusičnou sycenou kyslíkem vznikne dusičnan americylu:
Am + 2HNO3 + 3O3 → AmO2(NO3)2 + 3O2 + H2O
Ve sloučeninách se vyskytuje nejčastěji v oxidačním stavu III. Sloučeniny americia v oxidačním stavu II se obvykle připravují redukcí americitých solí pomocí silných redukčních činidel. Chemické vlastnosti sloučenin dvojmocného a trojmocného americia jsou nejvíce podobné vlastnostem obdobných sloučenin europia, vodné roztoky solí americia v oxidačním stavu III mají obvykle červené zbarvení. Sloučeniny americia ve vyšších oxidačních stavech se připravují elektrolytickou oxidací americitých solí, nebo jejich oxidací pomocí kyseliny chloristé. Tyto sloučeniny jsou velmi nestálé a jejich chemické vlastnosti se nejvíce podobají vlastnostem analogických sloučenin uranu a neptunia.
Americium se připravuje jadernými reakcemi, v kovové formě byl získáno až v roce 1951 redukcí fluoridu americitého AmF3 kovovým baryem. Redukce se prováděla ve vysokém vakuu v kelímku zhotoveném z oxidu beryllnatého při teplotě 1100°C:
2AmF3 + 3Ba → 2Am + 3BaF2
V přírodě se nenalézá a nemá zvláštní praktický význam, pouze izotop 241Am nachází využití jako zdroj ionizujícího záření v požárních detektorech kouře.