| český název | Terbium |
| mezinárodní název | Terbium |
| anglický název | Terbium |
| chemická značka | Tb |
| protonové číslo | 65 |
| relativní atomová hmotnost | 158,92534 |
| perioda | 6 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1843 |
| teplota tání [°C] | 1356 |
| teplota varu [°C] | 3230 |
| hustota [g cm-3] | 8,27 |
| elektronegativita | 1,2 |
| oxidační stavy | 3, 4 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f9 6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,18 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 10,8 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Terbium je stříbřitě bílý, měkký kov.
Chemická reaktivita terbia je nižší než u předchozích prvkú ze skupiny lanthanoidů.
Na suchém vzduchu je terbium prakticky stálé, ve vlhkém prostředí se pomalu pokrývá vrstvičkou oxidu. S vodou reaguje terbium velice pozvolna za vzniku vodíku, ale snadno se rozpouští v běžných kyselinách.
Ve sloučeninách se terbium vyskytuje běžně v oxidačním čísle +III, čtyřmocné sloučeniny terbia jsou značně nestabilní a samovolně se redukují.
V přírodě se terbium vyskytuje pouze ve formě trojmocných sloučenin společně s ostatními lanthanoidy. Samostatné minerály terbia nebyly popsány. Obsah terbia v zemské kůře činí 4,3 ppm.
Výroba terbia pro technické účely se provádí obdobně jako výroba ostatních lantahanoidů loužením lanthanoidových rud směsí minerálních kyselin s následnou separací pomocí extrakce nebo na iontoměničích.
Příprava čistého terbia v kovové formě se obvykle provádí redukcí oxidu terbia Tb2O3 elementárním vápníkem.
V praxi se terbium spolu s europiem používá k výrobě luminoforů pro barevné televizní obrazovky, jako kontrastní látka v rentgenologii a společně s gadoliniem se používá k výrobě magnetooptických záznamových zařízení.