| český název | Jod |
| mezinárodní název | Iodum |
| anglický název | Iodine |
| chemická značka | I |
| protonové číslo | 53 |
| relativní atomová hmotnost | 126,90447 |
| perioda | 5 |
| skupina | VII.A |
| zařazení | halogeny |
| rok objevu | 1811 |
| teplota tání [°C] | 113,5 |
| teplota varu [°C] | 184,35 |
| hustota [g cm-3] | 4,93 |
| elektronegativita | 2,66 |
| oxidační stavy | 1, 5, 7 |
| elektronová konfigurace | [Kr]4d10 5s2 5p5 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,2 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 7,824 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Jod je čedočerná, kovově lesklá, tuhá látka, která již za normální teploty sublimuje.
Jod je méně reaktivní než ostatní halogeny. Snadno reaguje s fosforem, železem a rtutí. S vodíkem reaguje jod neochotně, s kyslíkem se přímo neslučuje.
Jod je omezeně rozpustný ve vodě, ale velmi dobře se rozpouští v celé řadě organických rozpouštědel.
Jod se v přírodě vyskytuje pouze ve svých sloučeninách, elementární jod se v přírodě nenalézá. Průměrný obsah jodu v zemské kůře je 0,045 %.
Přírodní jod je ze 100 % tvořen izotopem 127I, uměle bylo připraveno dalších 33 nestabilních izotopů jodu s hmotnostními čísly od 108 do 141.
Známým zdrojem jodu je chilský ledek, ve kterém je jod přítomen jako jodičnan. Zdrojem jodu je také mořská voda, ve které se jod vyskytuje ve formě organických sloučenin.
Mezi známé minerály s obsahem jodu patří např. lautarit Ca(IO3)2, bruggenit Ca(IO3)2·H2O, bellingerit Cu3(IO3)6·2H2O nebo salesit Cu(IO3)(OH). Největší obsah jodu (66,63 % I) ze všech nerostů má marshit CuI.
Výroba jodu se provádí redukcí z krystalizačního louhu chilského ledku. Největším zdrojem jodu je popel mořských chaluh a některé naftové vody.
Největší využití nalézá jod a jeho sloučeniny v lékařství jako desinfekce a zejména jako laboratorní činidlo pro celou řadu analytických metod (oxidimetrie, jodometrie).