| český název | Fosfor |
| mezinárodní název | Phosphorum |
| anglický název | Phospohorus |
| chemická značka | P |
| protonové číslo | 15 |
| relativní atomová hmotnost | 30,973762 |
| perioda | 3 |
| skupina | V.A |
| zařazení | nekovy |
| rok objevu | 1669 |
| objevitel | H. Brand |
| teplota tání [°C] | 44,1 |
| teplota varu [°C] | 277 |
| hustota [g cm-3] | 1,82 |
| elektronegativita | 2,19 |
| oxidační stavy | 3, 5, 7 |
| elektronová konfigurace | [Ne]3s2 3p3 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,77 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 0,657 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Fosfor je znám v několika modifikacích.
Bílý fosfor je neobyčejně chemicky reaktivní látka, na vzduchu snadno vzplane, ve tmě světélkuje. Je průsvitný, měkký a jedovatý.
Červený fosfor vzniká z bílého fosforu zahříváním bez přístupu vzduchu na teplotu okolo 260°C. Červený fosfor je podstatně méně reaktivní než fosfor bílý. Skládá se z vysokomolekulárních řetezců a sítí. Červený fosfor byl poprvé připraven v roce 1857 (Dr. Schrötter).
Černý fosfor se připravuje zahříváním bílého fosforu za velmi vysokých tlaků nebo za přítomnosti rtuti jako katalyzátoru. Fyzikálními vlastnostmi se černý fosfor podobá kovům.
Nejdůležitější minerály fosforu jsou apatit Ca5(PO4)3(F,Cl,OH) a fosforit.
Průmyslová výroba fosforu se provádí v elektrických pecích redukcí fosforečnanu vápenatého uhlím.
Bílý fosfor se využívá zejména ve farmacii. Červený fosfor k výrobě zápalek, v pyrotechnice a k výrobě celé řady sloučenin fosforu. Černý fosfor slouží k výrobě polovodičů. Sloučeniny fosforu se uplatňují jako průmyslová hnojiva a při úpravě tvrdosti vody.