| český název | Praseodym |
| mezinárodní název | Praseodymium |
| anglický název | Praseodymium |
| chemická značka | Pr |
| protonové číslo | 59 |
| relativní atomová hmotnost | 140,90765 |
| perioda | 6 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1885 |
| teplota tání [°C] | 931 |
| teplota varu [°C] | 3520 |
| hustota [g cm-3] | 6,77 |
| elektronegativita | 1,13 |
| oxidační stavy | 3, 4 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f3 6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,19 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 6,89 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Praseodym je stříbřitě bílý, měkký a tažný kov.
Na vzduchu se rychle pokrývá vrstvou zeleně zbarveného oxidu Pr2O3, při vyšších teplotách reaguje s vodou za vzniku vodíku.
Praseodym je dobře rozpustný ve zředěných anorganických kyselinách.
Ve sloučeninách se praseodym vyskytuje nejčastěji v oxidačním čísle +III, sloučeniny s oxidačním číslem +IV jsou nestabilní a snadno se redukují.
Chemické vlastnosti praseodymu i jeho sloučenin se nejvíce podobají chemickým vlastnostem hliníku.
V přírodě se praseodym vyskytuje vzácně ve formě svých sloučenin vždy v doprovodu dalších lantahoidů. Průměrný obsah praseodymu v zemské kůře je 9 ppm.
Výroba praseodymu se provádí obdobně jako u ostatních lantahanoidů loužením směsí minerálních kyselin s následnou redukcí vápníkem.
Pro technické účely se praseodym nejčatěji připravuje jako slitina s neodymem pod názvem didym.
Praktické využití nalézá praseodym v metalurgii jako součást lehkých slitin a ve sklářství a keramickém průmyslu pro barvení glazur na žluto.