| český název | Hliník |
| mezinárodní název | Aluminium |
| anglický název | Aluminium |
| chemická značka | Al |
| protonové číslo | 13 |
| relativní atomová hmotnost | 26,981539 |
| perioda | 3 |
| skupina | III.A |
| zařazení | ostatní kovy |
| rok objevu | 1825 |
| objevitel | C. Oersted |
| teplota tání [°C] | 660,37 |
| teplota varu [°C] | 2519 |
| hustota [g cm-3] | 2,702 |
| elektronegativita | 1,5 |
| oxidační stavy | 1, 2, 3 |
| elektronová konfigurace | [Ne]3s2 3p1 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,9 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 10,79 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Hliník je na čerstvém řezu stříbřitě bílý, lesklý a velice lehký kov.
Na vzduchu se povrch hliníku poměrně rychle pokrývá vrstvou oxidu Al2O3.
Hliník je prvek s amfoterním charekterem. Se silnými kyselinami tvoří hlinité soli Al3+, se silnými zásadami reaguje hliník za vzniku hlinitanů [Al(OH)4]-.
Ve sloučeninách se hliník nejčastěji vyskytuje v ox. stavu III, sloučeniny jednomocného a dvoumocného hliníku jsou méně obvyklé.
Díky své značné afinitě ke kyslíku, vytěsňuje hliník některé kovy z jejich oxidů.
V přírodě se hliník v ryzí formě nevyskytuje, sloučeniny hliníku jsou rozptýleny v zemské kůře. Obsah hliníku zde činí 7,47 % hmot. Hliník je tak třetím nejrozšířenějším prvkem zemské kůry.
Mezi nejdůležitější minerály hliníku patří boehmit (hlavní složka buxitu) Al2O(OH), kryolit Na3AlF6 a korund Al2O3.
Nejvyšší obsah hlíníku (52,93 % Al) ze všech minerálů má korund, celkem bylo mineralogicky popsáno téměř 1200 nerostů s obsahem hliníku.
V roce 1978 byl publikován ojedinělý nález ryzího hliníku v okolí sopky Tolbačik na Kamčatce v Rusku. V roce 1983 byl obdobný nález učiněn v pegmatitech pohoří Rila v Bulharsku. Další nález ryzího hliníku pochází z vulkanických usazenin z okolí Baku v Azerbajdžánu.
Výroba hliníku se od roku 1859 provádí elekrolytickým rozkladem oxidu hlinitého rozpuštěného v roztaveném kryolitu. Vedlejším produktem elektrolýzy oxidu hlinitého je galium.
Čistý oxid hlinitý pro elektrolýzu se připravuje vypalováním bauxitu, vápence a sody v rotační peci. Vypálené slínky se vylouží vodou, vzniklý hlinitan sodný Na[Al(OH)4] se rozkládá oxidem uhličitým na hydrát hlinitý, ten se po odfiltrování kalcinuje za vzniku oxidu hlinitého.
Složitější je mokrý, Bayerův způsob přípravy oxidu hlinitého, který spočívá v rozkladu mletého, žíhaného bauxitu hydroxidem sodným v autoklávu. Vzniklý roztok hlinitanu sodného se filtrací zbaví nečistot (Fe(OH)2, hydratovaný SiO2), podrobí hydrolíze a rozkladu pomocí oxidu uhličitého, následně se kalcinuje na oxid hlinitý. Vedlejším produktem Bayerova způsobu je soda, která se kaustifikuje vápnem za vzniku hydroxidu sodného, ten se vrací zpět na začátek procesu.
V období studené války, byl hliník jako důležitý konstrukční materiál pro vojenské využití, vyráběn v bývalém SSSR v množství okolo 3 Mt ročně také z méně tradičních surovin nefelínu (Na,K)AlSiO4 a alunitu KAl3(SO4)2(OH).
Hliník se používá čistý nebo ve formě slitin jako konstrukční materiál, pro výrobu elektrických vodičů a k výrobě některých kovů aluminotermickým způsobem (titan, chrom, mangan).
Celosvětová výroba hliníku se dnes pohybuje okolo 40 Mt.
Nejdůležitější slitiny hliníku jsou magnalium (10-35 % Mg), duraluminium (Cu, Mg, Mn, Si), silumin (13 -25 % Si), hydronalium (Mg) nebo pental (Mg, Si).
Mezi nejpevnější slitiny hliníku patří slitiny se zinkem, hořčíkem, titanem, chromem a mědí.
Hliníkové slitiny se nejčastěji využívají v leteckém i automobilovém průmyslu a potravinářství.
Ze sloučenin hliníku má největší praktický význam oxid hlinitý, zejména při výrobě průmyslových katalyzátorů a stavebních hmot (cement). Výroba cementu a Druhy cementu jsou popsány v samostatných článcích na webu Moderní bydlení.
Při výrobě cementu je sledovanou veličinou poměr obsahu Al2O3 k obsahu Fe2O3, který se nazývá aluminátový modul cementu - Am. Aluminátový modul dosahuje hodnot 1 - 3,5 a podstatným způsobem ovlivňuje vlastnosti cementu, zejména množství hydratačního tepla, vznikajícího během procesu tvrdnutí betonu.