| český název | Thulium |
| mezinárodní název | Thulium |
| anglický název | Thulium |
| chemická značka | Tm, Tu* |
| protonové číslo | 69 |
| relativní atomová hmotnost | 168,93421 |
| perioda | 6 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1879 |
| teplota tání [°C] | 1545 |
| teplota varu [°C] | 1950 |
| hustota [g cm-3] | 9,33 |
| elektronegativita | 1,25 |
| oxidační stavy | 3 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f13 6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,16 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 16,84 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Thulium je stříbřitě bílý, měkký kov.
Thulium je chemicky méně reaktivní než předešlé prvky ze skupiny lanthanoidů.
Na suchém vzduchu je thulium stálé. S vodou reaguje jen pomalu za vzniku vodíku, ale snadno se rozpouští v běžných kyselinách.
Ve sloučeninách se thulium vyskytuje pouze v oxidačním stupni +III. Sloučeniny thulia se svými chemickými vlastnostmi podobají sloučeninám hliníku.
V přírodě se thulium vyskytuje pouze velmi vzácně ve formě sloučenin společně s ostatními lanthanoidy. Samostatné minerály s obsahem thulia nejsou známy. Obsah thulia v zemské kůře je pouhých 0,27 ppm. Thulium je nejvzácnější přirozený lanthanoid periodické soustavy.
Výroba thulia se provádí podobně jako výroba ostatních lantahanoidů loužením lanthanoidových rud směsí minerálních kyselin s následnou redukcí kovovým vápníkem.
Významější praktické využití kovové thulium ani jeho sloučeniny nemají.
*) Pozor,