| český název | Erbium |
| mezinárodní název | Erbium |
| anglický název | Erbium |
| chemická značka | Er |
| protonové číslo | 68 |
| relativní atomová hmotnost | 167,26 |
| perioda | 6 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1843 |
| teplota tání [°C] | 1529 |
| teplota varu [°C] | 2868 |
| hustota [g cm-3] | 9,05 |
| elektronegativita | 1,24 |
| oxidační stavy | 3 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f12 6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,17 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 19,9 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Erbium je stříbřitě bílý, měkký kov.
Erbium je chemicky méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů.
Na suchém vzduchu je erbium stálé. S vodou reaguje jen pomalu za vzniku vodíku, ale snadno se rozpouští v běžných kyselinách.
Ve sloučeninách se erbium vyskytuje pouze v oxidačním stupni +III. Sloučeniny holmia se svými vlastnostmi podobají sloučeninám hliníku.
V přírodě se erbium vyskytuje pouze ve formě sloučenin společně s ostatními lanthanoidy. Samostatné minerály erbia nejsou známy. Obsah erbia v zemské kůře je 3,3 ppm.
Výroba erbia se provádí podobně jako výroba ostatních lantahanoidů loužením lanthanoidových rud směsí minerálních kyselin s následnou redukcí kovovým vápníkem.
Erbium se společně s gadoliniem používá k výrobě moderátorových tyčí pro jadernou techniku, pro výrobu permanentních magnetů a laserů.
V metalurgii se erbium používá jako legující přísada do slitin vanadu pro vylepšení jejich některých mechanických vlastností.
Sloučeniny erbia se ve sklářství a keramickém průmyslu požívají pro barvení skloviny a glazur do červených a růžových odstínů.