Francium
| český název | Francium |
| latinský název | Francium |
| anglický název | Francium |
| chemická značka | Fr |
| protonové číslo | 87 |
| relativní atomová hmotnost | (223,0197) |
| perioda | 7 |
| skupina | I.A |
| zařazení | alkalické kovy |
| rok objevu | 1939 |
| objevitel | Marguerite Perey |
| teplota tání [°C] | 27 |
| teplota varu [°C] | 677 |
| hustota [g cm-3] | 1,873 |
| elektronegativita | 0,7 |
| oxidační stavy | I |
| elektronová konfigurace | [Rn]7s1 |
| atomový poloměr [pm] | 348 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | - |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | - |
| tepelná vodivost [W m-1 K-1] | 3,61 |
| elektrická vodivost [S m-1] | - |
| tvrdost podle Mohse | - |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Chemický prvek francium je radioaktivní kovový prvek. Nejstabilnější izotop francia 223Fr má poločas rozpadu 21 minut. V přírodě francium vzniká radioaktivním rozpadem aktinia.
Ve sloučeninách vystupuje francium pouze jako kation Fr+. Chemické vlastnosti francia jsou podobné jako u ostatních alkalických kovů.
Francium se dobře rozpouští v minerálních kyselinách za vzniku francné soli příslušné kyseliny a vodíku, s vodou reaguje za vzniku hydroxidu francného FrOH a vodíku, v atmosféře kyslíku shoří na hyperoxid francný FrO2 a ochotně reaguje s halogeny.
Praktické využití kovové francium ani sloučeniny francia nemají. Při svém objevu získal nový prvek nejprve název virginium, později ekacesium nebo moldavium. Definitivní název francium získal až v roce 1946.
Zdroje
- Francium. In: Radiochemistry Society [online]. 2003 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: http://www.radiochemistry.org/