Jako alkalické kovy označujeme následujících 6 prvků první hlavní podskupiny periodické tabulky: lithium, sodík, draslík, rubidium, cesium a radioaktivní francium.
Všechny alkalické kovy jsou velmi měkké, v porovnání s dalšími kovy mají velmi nízkou hustotu i teplotu tání. Nízká teplota tání alkalických kovů se dá vysvětlit slabou kovovou vazbou, ve které každý atom přispívá do vazby pouze jedním elektronem.
Elektronová konfigurace valenčních elektronů je ns1 (n = číslo periody), alkalické kovy jsou proto označovány jako s1 - prvky. Protože mají ve valenční sféře právě jeden elektron, jedná se o velmi reaktivní, silně elektropozitivní chemické prvky. Chemická reaktivita alkalických kovů postupně roste se stoupajícím protonovým číslem.
S vodou reagují alkalické kovy bouřlivě, za vzniku příslušného hydroxidu a vodíku. Hydroxidy všech alkalických kovů jsou dokonale disociovány ve vodných roztocích a patří mezi silné zásady. S kyslíkem reagují alkalické kovy za vzniku peroxidů M2O2 (lithium, sodík) nebo hyperoxidů MO2. S vodíkem se slučují přímo a tvoří reaktivní, tuhé hydridy iontové povahy MH. S dusíkem vytváří amidy MNH2, imidy M2NH, nitridy M3N a azidy MN3. S ostatními prvky vytvářejí jednoduché iontové sloučeniny, obvykle dobře rozpustné ve vodě. Tabulky rozpustnosti sloučenin lithia, sodíku, draslíku, rubidia a cesia ve vodě při různých teplotách. Ionty alkalických kovů zabarvují plamen - lithium temně fialově, sodík žlutě, draslík světle fialově, rubidium červeně a cesium modře.
Alkalické kovy se v přírodě vyskytují pouze jako jednomocné kationy M+, nejčastěji ve formě rozpustných solí. Jako elementární kovy se v přírodě nenalézají.
Výroba alkalických kovů se nejčastěji provádí elektrolýzou taveniny jejich solí (většinou chloridů) nebo hydroxidů.
Helenku Libal Na Kolínko Robustní Cestář Franc. Další mnemotechnické pomůcky pro zapamatování periodické tabulky.