Aktinium
| český název | Aktinium |
| latinský název | Actinium |
| anglický název | Actinium |
| chemická značka | Ac |
| protonové číslo | 89 |
| relativní atomová hmotnost | (227,0278) |
| perioda | 7 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1899 |
| objevitel | Andre Debierne |
| teplota tání [°C] | 1051 |
| teplota varu [°C] | 3198 |
| hustota [g cm-3] | 10,07 |
| elektronegativita | 1,1 |
| oxidační stavy | III |
| elektronová konfigurace | [Rn]6d1 7s2 |
| atomový poloměr [pm] | 195 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | - |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 14,2 |
| 1. ionizační potenciál [eV] | 5,17 |
| 2. ionizační potenciál [eV] | 10,148 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Chemické vlastnosti a reakce
Chemický prvek aktinium je radioaktivní, ve tmě světélkující prvek kovového charakteru.
Aktinium se dobře rozpouští v minerálních kyselinách za vzniku aktinité soli a vývoje vodíku, výjimku tvoří reakce aktinia se zředěnou kyselinou dusičnou, při které se vodík neuvolňuje:
2Ac + 6HCl → 2AcCl3 + 3H2
8Ac + 30HNO3 → 8Ac(NO3)3 + 3N2O + 15H2O
S vodou aktinium ochotně reaguje za vzniku hydroxidu:
2Ac + 6H2O → 2Ac(OH)3 + 3H2
Zvláštností aktinia je jeho poměrně značná neochota k přímému slučování s fluorem, reakce za tvorby fluoridu aktinitého AcF3 probíhá až za teploty okolo 1350°C. Ostatní chemické vlastnosti aktinia i jeho sloučenin se nejvíce podobají vlastnostem lanthanu a jeho sloučenin, pouze chování aktinia ve formě bezvodého fosforečnanu AcPO4 se více podobá vlastnostem vápníku.
Výskyt v přírodě
V přírodě aktinium vzniká radioaktivním rozpadem protaktinia a thoria a vyskytuje se jako nepatrná příměs v uranových rudách. Aktinium objevil spolupracovník M. Curie, francouzský chemik André-Louis Debierne při studiu vzorků hornin z Jáchymova v Krušných horách. Ze zbytků po zpracování smolince, se mu poté , kdy M. Curie oddělila polonium a radium, podařilo složitým analytickým postupem separovat další nový chemický prvek. Nikoliv však v čisté formě, ale společně se železem a lanthanoidy.
Známým nerostem aktinia je vicanit (Ca,Ce,La,Th)15As(AsNa)FeSi6B4O40F7. Nejstálejší izotop 227Ac má poločas rozpadu 21,7 let. Celkem je známo 29 izotopů aktinia.
Příprava a využití
Příprava aktinia se provádí z 226Ra bombardováním neutrony. Výroba kovového aktinia z přírodních zdrojů se provádí redukcí fluoridu aktinitého AcF3 parami lithia při teplotě 1100-1300°C. Ve vážitelném množství 1,3 mg připravil aktinium F. Hagemann až v roce 1950. Praktické využití nalézá aktinium jako silný zdroj neutronů pro výzkumné účely.
Zdroje
- BARBALACE, Kenneth. Periodic Table of Elements - Actinium - Ac. In: EnvironmentalChemistry.com [online]. 1995-2013 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://environmentalchemistry.com/
- REMY, Heinrich. Anorganická chemie - II. díl. 2. české vydání, dotisk. Praha: SNTL 1972, s. 75-77