český název | Dusík |
latinský název | Nitrogenium |
anglický název | Nitrogen |
chemická značka | N |
protonové číslo | 7 |
relativní atomová hmotnost | 14,00674 |
perioda | 2 |
skupina | V.A |
zařazení | nekovy |
rok objevu | 1772 |
objevitel | Lavoisier |
teplota tání [°C] | -209,86 |
teplota varu [°C] | -195,8 |
kritická teplota [°C] | -146,94 |
kritický tlak [MPa] | 3,39 |
hustota [g cm-3] | 0,0012506 |
elektronegativita | 3,04 |
oxidační stavy | 1, 2, 3, 4, 5 |
elektronová konfigurace | [He]2s2 2p3 |
atomový poloměr [pm] | 56 |
kovalentní poloměr [pm] | 75 |
specifické teplo [J g-1K-1] | 1,04 |
slučovací teplo [kJ mol-1] | 0,3604 |
tepelná vodivost [W m-1 K-1] | 0,02583 |
1. ionizační potenciál [eV] | 14,5341 |
2. ionizační potenciál [eV] | 29,601 |
3. ionizační potenciál [eV] | 47,448 |
skupenství za norm. podmínek | g |
Chemický prvek dusík je bezbarvý, dvouatomový plyn bez chuti a zápachu.
Za normálních podmínek je dusík chemicky inaktivní prvek. Za laboratorní teploty se dusík přímo slučuje pouze s lithiem za vzniku nitridu lithného Li3N, v elektrickém výboji reaguje za laboratorní teploty také s fluorem za vzniku fluoridu dusitého NF3, při zahřátí na teplotu pouhých 100°C reaguje s radiem za vzniku nitridu radnatého Ra3N2. S ostatními prvky se dusík přímo slučuje až za podstatně vyšších teplot, s borem tvoří nitrid boritý BN při teplotě přes 900°C, s křemíkem se slučuje na nitrid křemičitý Si3N4 až při teplotě 1500°C. Za zvláštních reakčních podmínek se slučuje s vodíkem za vzniku amoniaku a s kyslíkem za vzniku celé řady oxidů.
Sloučeniny dusíku, vzniklé nahrazením všech atomů vodíku v molekule amoniaku jiným prvkem, se nazývají nitridy M3N. Nitridy alkalických kovů, tetranitrid síry (sírodusík) S4N4, tetranitrid selenu (selenodusík) Se4N4 a tetranitrid telluru Te4N4 jsou výbušné.
S některými kovy vytváří amidy typu MINH2 a imidy MI2NH. Zajímavou sloučeninou dusíku s vodíkem je azoimid HN3, od něj odvozené soli se nazývají azidy a jsou obvykle prudce explozivní. Explozivní vlastnosti má také další sloučeniny dusíku - hydrazin (diazan) NH2NH2, hydroxylamin NH2OH nebo jodid dusitý (jododusík) NI3. Extrémně nestabilní a nebezpečnou sloučeninou je peroxodusičnan amonný NH4NO4.
V přírodě se dusík nachází volný v atmosféře a vázaný v celé řadě organických sloučenin. Výskyt dusíku v nerostech je vázán zejména na minerály 5. třídy - nitráty. Významné množství dusíku je v minerálech přítomno ve formě amoniového iontu. Přírodní nitridy kovů, např. osbornit TiN, roaldit (Fe,Ni)4N nebo nitridy nekovů, např. nierit Si3N4 a sinoit Si2N2O jsou vzácné. Přírodní thiokyanatan julienit Na2Co(SCN)4·8H2O, kyanid kafehydrocyanit K4Fe(CN)6·3H2O nebo organolity abelsonit NiC31H32N4, tinnunculit C10H12N6O8 nebo kladnoit C6H4(CO)2NH patří spíše mezi mineralogické rarity.
Celkem bylo popsáno 83 minerálů s obsahem dusíku, nejvyšší obsah dusíku (46,65 % N) má urea (močovina) CO(NH2)2, která byla ve formě mikroskopických krystalů nalezena v aridních oblastech Austrálie (Toppin Hill, Wilgie Mia Cave) jako produkt rozkladu guana.
Průmyslová výroba dusíku se provádí frakční destilací kapalného vzduchu. Laboratorní příprava dusíku je možná např. termickým rozkladem dusitanu amonného:
NH4NO2 → N2 + 2H2O
Dezoxidovaný dusík se v chemickém průmyslu také používá pro inertizaci zařízení a jako balicí plyn E 941 v potravinářství. Obrovský praktický význam mají sloučeniny dusíku, zejména amoniak. Přímá vysokotlaká syntéza čpavku z dusíku a vodíku na železném katalyzátoru, podle Habera a Boshe, je jednou z nejdůležitějších chemických výrob vůbec. Za její praktické zvládnutí byl Fritz Haber oceněn Nobelovou cenou za chemii 1918.
Amoniak slouží jako hnojivo a chladivo, ale zejména jako základní surovina pro celou řadu dalších chemických výrob, z nichž nejdůležitější je výroba kyseliny dusičné a jejich solí, močoviny a kyanovodíku. Čpavek společně s kyselinou sírovou tvoří dodnes základ moderní průmyslové chemie. Hydrazin se používá k výrobě herbicidů a pěnových plastů, ve směsi s oxidem dusičitým N2O4 slouží jako hypergolické (samozápalné) palivo v raketových motorech, jako raketové palivo se používá také monomethylhydrazin (MMH) CH3(NH)NH2, hydroxylamin se používá k výrobě kaprolaktamu (polymerací kaprolaktamu se vyrábí Nylon).
Průměrné chemické složení suchého vzduchu v blízkosti zemského povrchu (v objemových procentech):