Vanad

V

český názevVanad
mezinárodní názevVanadium
anglický názevVanadium
chemická značkaV
protonové číslo23
relativní atomová hmotnost50,9415
perioda4
skupinaV.B
zařazenípřechodné kovy
rok objevu1830
objevitelV. G. Sefström
teplota tání [°C]1890
teplota varu [°C]3407
hustota [g cm-3]5,98
elektronegativita1,63
oxidační stavy-1, 2, 3, 4, 5
elektronová konfigurace[Ar]3d3 4s2
specifické teplo [J g-1K-1]0,49
slučovací teplo [kJ mol-1]20,9
skupenství za norm. podmíneks

Vanad je ocelově šedý, výjimečně tvrdý kov. Starý, dnes nepoužívaný název vanadu je erythronium.

Vlastnosti vanadu

Vanad je prvek na vzduchu stálý, nereaguje s vodou, hydroxidy ani se zředěnými kyselinami. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové, dusičné a lučavce královské.

Rozpustné sloučeniny vanadu jsou jedovaté. Práškový vanad je na vzduchu pyroforní.

Vanad je značně odolný proti korozivním účinkům mořské vody.

Výskyt vanadu v přírodě

V přírodě se vanad nalézá ve více než 200 různých nerostech, pro průmyslové využití mají největší vyznam tyto rudy vanadu:

Z minerálů má nejvyšší obsah vanadu (67,98 % V) nerost karelianit V2O3. V množství do 1% je vanad ve formě oxidu vanadičného přítomen v některých železných rudách a druzích ropy.

Výroba a využití vanadu

Vanad se nejčastěji vyrábí z odpadů při výrobě železa, strusky.

Technologie výroby vanadu je poměrně složitá, nejčastěji se připravuje slitina se železem - ferovanad.

Princip výroby vanadu ze železné strusky spočívá v tavení strusky za přítomnosti CaCO3. Vanad tvoří rozpustný vanadičnan sodný NaVO3, ze kterého okyselením vzniká oxid vanadičný V2O5.

Čistý vanad se z oxidu vyrábí redukcí kovovým vápníkem. Laboratorní příprava vanadu se prováděla redukcí chloridu VCl5 vodíkem.

Největší využití nachází vanad v metalurgii. V množství 0,1 až 0,2 % se přidává do oceli a litiny pro zvýšení pevnosti a pružnosti. Slouží také k výrobě permanentních magnetů.

Významné je použití oxidu V2O5 jako katalyzátoru při výrobě kyseliny sírové kontaktním způsobem.