| český název | Titan |
| mezinárodní název | Titanium |
| anglický název | Titanium |
| chemická značka | Ti |
| protonové číslo | 22 |
| relativní atomová hmotnost | 47,88 |
| perioda | 4 |
| skupina | IV.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1795 |
| objevitel | M. H. Klaproth |
| teplota tání [°C] | 1668 |
| teplota varu [°C] | 3287 |
| hustota [g cm-3] | 4,5 |
| elektronegativita | 1,54 |
| oxidační stavy | 2, 3, 4 |
| elektronová konfigurace | [Ar]3d2 4s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,52 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 15,45 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Titan je kov ocelového vzhledu, velmi tvrdý a křehký.
Na vzduchu je titan stálý, s fluorem reaguje při 150°C, s ostatními nekovy až za mnohem vyšších teplot.
Titan má značný sklon k tvorbě komplexních sloučenin.
V přírodě se titan vyskytuje značně rozptýlen, bývá obsažen téměř v každé půdě. Velmi vzácně se vyskytuje také titan ryzí. Ryzí titan, ve formě dvou vloček o rozměrech 1,2 × 0,8mm, byl poprvé nalezen v roce 1991 společně s ryzím cínem, olovem a mědí ve východním Jakutsku v Rusku.
Z minerálů má nejvyšší obsah titanu (77,37 % Ti) osbornit TiN. Celkem bylo mineralogicky popsáno více než 400 nerostů s obsahem titanu.
Průměrný obsah titanu v zemské kůře činí 0,61 %, jedná se o desátý nejrozšířenější prvek periodické soustavy.
Nejdůležitější rudy titanu jsou ilmenit FeTiO3, rutil (anatas, brookit) TiO2, perovskit CaTiO3 a titanit CaTiSiO5.
Průmyslová výroba titanu se provádí poměrně složitým, značně energeticky náročným procesem z roztaveného chloridu TiCl4 redukcí hořčíkem nebo sodíkem (Krollův proces výroby titanu) nebo aluminotermicky.
Titan se používá zejména jako přísada do speciálních slitin. Přídavek titanu podstatným způsobem ovlivňuje jejich mechanické vlastnosti.
Slitiny titanu nalézají rozsáhlé využití zejména ve zbrojní výrobě.