| český název | Europium |
| mezinárodní název | Europium |
| anglický název | Europium |
| chemická značka | Eu |
| protonové číslo | 63 |
| relativní atomová hmotnost | 151,965 |
| perioda | 6 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1901 |
| teplota tání [°C] | 822 |
| teplota varu [°C] | 1527 |
| hustota [g cm-3] | 5,259 |
| elektronegativita | 1,2 |
| oxidační stavy | 2,3 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f7 6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,18 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 9,21 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Europium je stříbřitě bílý, měkký kov.
Europium je chemicky méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů.
Na vzduchu je europium za normální teploty relativně stálé. S vodou reaguje za vzniku vodíku a snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách.
Od ostatních lanthanoidů se europium odlišuje tím, že se kromě stabilních trojmocných sloučenin vyskytují i stabilní sloučeniny dvoumocné.
Chemické vlastnosti dvoumocných sloučenin europia se nejvíce podobají sloučeninám kovů alkalických zemin.
V přírodě se europium vyskytuje pouze ve formě sloučenin společně s ostatními lanthanoidy. Samostatné minerály europia nejsou známy. Průměrný obsah europia v zemské kůře je 1,3 ppm.
Výroba europia pro technické účely se provádí obdobně jako výroba ostatních lantahanoidů loužením lanthanoidových rud směsí minerálních kyselin s následnou redukcí vápníkem nebo lanthanem.
Čisté europium se připravuje elektrolýzou taveniny EuCl3.
Europium se společně s terbiem používá k výrobě luminoforů do CRT obrazovek a k výrobě luminiscenčních barviv.