| český název | Dysprosium |
| mezinárodní název | Dysprosium |
| anglický název | Dysprosium |
| chemická značka | Dy |
| protonové číslo | 66 |
| relativní atomová hmotnost | 162,5 |
| perioda | 6 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1886 |
| teplota tání [°C] | 1412 |
| teplota varu [°C] | 2567 |
| hustota [g cm-3] | 8,536 |
| elektronegativita | 1,22 |
| oxidační stavy | 3 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f10 6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,17 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 11,06 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Dysprosium je stříbřitě bílý, měkký kov.
Dysprosium je méně chemicky reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů.
Na suchém vzduchu je prakticky stálé. S vodou reaguje dysprosium jen velmi pozvolna za vzniku vodíku, ale snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách.
Ve sloučeninách se dysprosium vyskytuje pouze v oxidačním stupni +III. Sloučeniny dysprosia se svými vlastnostmi podobají sloučeninám hliníku.
V přírodě se dysprosium vyskytuje pouze ve formě sloučenin společně s ostatními lanthanoidy.
Samostatné minerály dysprosia nejsou známy. Obsah dysprosia v zemské kůře je 5 ppm.
Výroba dysprosia pro technické účely se provádí obdobně jako výroba ostatních lantahanoidů loužením lanthanoidových rud směsí minerálních kyselin s následnou redukcí kovovým vápníkem.
Dysprosium se společně s gadoliniem používá k výrobě moderátorů v jaderné technice.