| český název | Holmium |
| mezinárodní název | Holmium |
| anglický název | Holmium |
| chemická značka | Ho |
| protonové číslo | 67 |
| relativní atomová hmotnost | 164,93032 |
| perioda | 6 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1878 |
| teplota tání [°C] | 1474 |
| teplota varu [°C] | 2700 |
| hustota [g cm-3] | 8,8 |
| elektronegativita | 1,23 |
| oxidační stavy | 3 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f11 6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,16 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 12,2 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Holmium je stříbřitě bílý, měkký kov.
Holmium je chemicky méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů.
Na suchém vzduchu je stálé. S vodou reaguje holmium jen pomalu za vzniku vodíku, ale snadno se rozpouští v běžných kyselinách.
Ve sloučeninách se holmium vyskytuje pouze v oxidačním stupni +III. Sloučeniny holmia se svými vlastnostmi podobají sloučeninám hliníku.
V přírodě se holmium vyskytuje pouze ve formě sloučenin společně s ostatními lanthanoidy. Samostatné minerály s obsahem holmia nejsou známy. Obsah holmia v zemské kůře je 1,7 ppm.
Výroba holmia se provádí obdobně jako výroba ostatních lantahanoidů loužením lanthanoidových rud směsí minerálních kyselin s následnou redukcí kovovým vápníkem.
Holmium se společně s gadoliniem používá k výrobě moderátorových tyčí pro jadernou techniku, pro výrobu permanentních magnetů a laserů.
Sloučeniny holmia se ve sklářství požívají pro barvení skloviny na žluto.