| český název | Fluor |
| mezinárodní název | Fluorum |
| anglický název | Fluorine |
| chemická značka | F |
| protonové číslo | 9 |
| relativní atomová hmotnost | 18,9984032 |
| perioda | 2 |
| skupina | VII.A |
| zařazení | halogeny |
| rok objevu | 1886 |
| objevitel | H. Moissan |
| teplota tání [°C] | -219,62 |
| teplota varu [°C] | -188,14 |
| hustota [g cm-3] | 0,001696 |
| elektronegativita | 3,98 |
| oxidační stavy | 1 |
| elektronová konfigurace | [He]2s2 2p5 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,82 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 0,2552 |
| skupenství za norm. podmínek | g |
Fluor je žlutozelený plyn pronikavého zápachu.
Fluor má ze všech chemických prvků nejvyšší elektronegativitu a jedná se o chemicky mimořádně reaktivní prvek. Kromě kyslíku, dusíku a chloru přímo reaguje se všemi prvky. S vodíkem reaguje fluor explozívně za vzniku fluorovodíku, s ostatními nekovy za vývoje plamene.
Fluor jako jediný známý prvek tvoří valenční sloučeniny s netečným plynem xenonem.
Průměrný obsah fluoru v zemské kůře je 0,0585 %. V přírodě se elementární fluor jako prvek, díky své značné reaktivitě, nevyskytuje. Ve sloučeninách vystupuje výhradně v oxidačním čísle -I.
Přírodní fluor je ze 100 % tvořen stabilním izotopem 19F, uměle bylo připraveno dalších 10 nestabilních izotopů fluoru s nukleonovými čísly 15 až 25.
Největším zdrojem fluoru jsou minerály fluorit (kazivec) CaF2 a kryolit
Na3[AlF6].
Z nerostů má nejvyšší obsah fluoru (73,24 % F) minerál griceit LiF, celkem bylo popsáno přes 440 nerostů s obsahem fluoru.
Průmyslová výroba fluoru se provádí elektrolýzou taveniny hydrofluoridu draselného.
Přímé využití nachází fluor jako okysličovadlo v raketových motorech a jako fluorační činidlo ve velké řadě ogranických reakcí.
Značný význam mají sloučeniny odvozené od alifatických uhlovodíků náhradou vodíku za fluor - freony.
Fluorované polymery slouží k výrobě hydrofobizačních prostředků pro stavebnictví a textilní průmysl.