| český název | Síra |
| mezinárodní název | Sulphur |
| anglický název | Sulfur |
| chemická značka | S |
| protonové číslo | 16 |
| relativní atomová hmotnost | 32,066 |
| perioda | 3 |
| skupina | VI.A |
| zařazení | nekovy |
| rok objevu | - |
| teplota tání [°C] | 115,21 |
| teplota varu [°C] | 444,6 |
| hustota [g cm-3] | 2,07 |
| elektronegativita | 2,58 |
| oxidační stavy | 2, 4, 6 |
| elektronová konfigurace | [Ne]3s2 3p4 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,71 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 1,7175 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Síra se vyskytuje v několika modifikacích. Známá je žlutá kosočtverečná síra, jednoklonná bezbarvá síra, žlutohnědá plastická síra a síra koloidní.
Síra je značně chemicky reaktivní prvek, s většinou ostatních prvků se slučuje přímo, zejména za vyšší teploty. S kovy reaguje silně exotermicky.
V přírodě se síra vyskytuje volná v blízkosti sopek a vázaná ve sloučeninách. Průměrný obsag síry v zemské kůře je 0,035 %. Nejrozšířenějšími sloučeninami síry jsou sulfáty (sírany) a sulfidy (sirníky). Sulfity (siřičitany) jsou poměrně nestálé.
Nejvyšší obsah síry (71,57 % S) ze všech nerostů má minerál patronit VS4, celkem je známo téměř 1000 nerostů s obsahem síry.
Přírodní síra je směsí 4 stabilních izotopů, nejvyšší podíl 95,02 % zaujímá izotop 32S. Uměle bylo připraveno dalších 14 nestabilních izotopů síry s hmotnostními čísly od 27 do 45.
Síra se získává vytavováním z hornin a různými postupy z technických plynů. Důležitou reakcí při výrobě síry je Clausův proces získávání síry ze sulfanu (sirovodíku).
Elementární síra nachází uplatnění ve farmacii a při vulkanizaci kaučuku.
Mnohem větší význam mají sloučeniny síry. Kyselina sírová je jednou z nejzákladnějších a nejdůležitějších chemikálií vůbec, využívá se v ohromném počtu chemických výrob.