| český název | Chlor |
| mezinárodní název | Chlorum |
| anglický název | Chlorine |
| chemická značka | Cl |
| protonové číslo | 17 |
| relativní atomová hmotnost | 35,4527 |
| perioda | 3 |
| skupina | VII.A |
| zařazení | halogeny |
| rok objevu | 1774 |
| objevitel | K. W. Sheele |
| teplota tání [°C] | -100,98 |
| teplota varu [°C] | -34,6 |
| hustota [g cm-3] | 0,003214 |
| elektronegativita | 3,16 |
| oxidační stavy | 1, 3, 5, 7 |
| elektronová konfigurace | [Ne]3s2 3p5 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,48 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 3,203 |
| skupenství za norm. podmínek | g |
Chlor je žlutozelený plyn charakteristického zápachu.
Stejně jako ostatní halogeny, je i chlor mimořádně chemicky reaktivní prvek. Reaktivita chloru je ve srovnání s fluorem poněkud nižší.
Chlor reaguje s většinou prvku přímo, sloučeniny chloru s uhlíkem, kyslíkem a dusíkem lze připravit nepřímo.
V přírodě se volný chlor nevyskytuje, ve velkém množství se chlor nachází zejména v chloridech alkalických kovů. Chlorid sodný je hlavní složkou solí obsažených v mořské vodě. Průměrný obsah chloru v zemské kůře je 0,2 %.
Chlor se získává jako vedlejší produkt při elektrolytické výrobě alkalických kovů z jejich chloridů.
Chlor se využívá zejména jako chlorační činidlo k výrobě velké řady anorganických i organických sloučenin, ke sterilizaci pitné vody a jako bělidlo.