český název | Tantal |
latinský název | Tantalum |
anglický název | Tantalum |
chemická značka | Ta |
protonové číslo | 73 |
relativní atomová hmotnost | 180,9479 |
perioda | 6 |
skupina | V.B |
zařazení | přechodné kovy |
rok objevu | 1802 |
objevitel | A. G. Ekeberg |
teplota tání [°C] | 2996 |
teplota varu [°C] | 5425 |
hustota [g cm-3] | 16,6 |
hustota při teplotě tání [g cm-3] | 15,0 |
elektronegativita | 1,5 |
oxidační stavy | II, III, IV, V |
elektronová konfigurace | [Xe]4f14 5d3 6s2 |
atomový poloměr [pm] | 200 |
kovalentní poloměr [pm] | 138 |
specifické teplo [J g-1K-1] | 0,14 |
slučovací teplo [kJ mol-1] | 31,6 |
skupenské teplo tání [kJ mol-1] | 735 |
tepelná vodivost [W m-1 K-1] | 57,5 |
elektrická vodivost [S m-1] | 8,1.106 |
1. ionizační potenciál [eV] | 7,89 |
tvrdost podle Mohse | 6,5 |
tvrdost podle Vickerse [MPa] | 873 |
tvrdost podle Brinella [MPa] | 800 |
modul pružnosti ve smyku [GPa] | 69 |
modul pružnosti v tahu [GPa] | 186 |
bod supravodivosti [K] | 4,47 |
skupenství za norm. podmínek | s |
Chemický prvek tantal je platinově šedý, značně tvrdý, neobyčejně tažný kov.
Tantal má mimořádnou chemickou odolnost, za normální teploty reaguje pouze s fluorem, při vysokých teplotách se přímo slučuje i s chlorem a sírou.
Ve sloučeninách vystupuje tantal téměř výhradně jako pětimocný, ze sloučenin tantalu v nižším mocenství jsou obvyklé pouze chloridy.
Kompaktní kovový tantal se nerozpuští v žádné minerální kyselině, nereaguje ani s alkalickými hydroxidy. Pomalu reaguje pouze s kyselinou fluorovodíkovou, produktem reakce tantalu se zředěnou HF je komplexní kyselina heptafluorotantaličná a vodík, s koncentrovanou kyselinou fluorovodíkovou tantal reaguje za vzniku komplexní kyseliny trihydrogenoktafluorotantaličné:
2Ta + 14HF → 2H2[TaF7] + 5H2
2Ta + 16HF → 2H3[TaF8] + 5H2
Nejlépe se však rozpouští ve směsi koncentrovaných kyselin fluorovodíkové a dusičné:
3Ta + 21HF + 5HNO3 → 3H2[TaF7] + 5NO + 10H2O
Tantal objevil v roce 1802 A. G. Ekeberg, v kovové formě ho izoloval až v roce 1903 von Bolton.
V přírodě se tantal nachází jako ryzí kov a v minerálech tantalit (Fe,Mn)Ta2O4, kolumbit (Fe,Mn)(Nb,Ta)2O6 a niobit vždy v doprovodu niobu.
Nejvyšší obsah tantalu (93,78 % Ta) ze všech známých nerostů má tantalkarbid TaC. Další minerály tantalu.
Průměrný obsah tantalu v zemské kůře je 1,7 ppm. Přírodní tantal je směsí dvou stabilních izotopů 180Ta a 181Ta, uměle bylo připraveno dalších 29 radioaktivních izotopů s nukleonovými čísly 156 až 186.
V roce 2012 dosáhla světová těžba tantalu hodnoty 765 t, největším producentem je s těžbou 260 t čistého kovu Mosambik, 180 t tantalu se vytěžilo v Brazílii, roční těžbu 95 t tantalu má Kongo. Celosvětové zásoby nerostů tantalu se odhadují na více než 150 kt čistého kovu, z toho 88 kt připadá na Brazílii a 53 kt na Austrálii. Další významné zásoby jsou v Kanadě a Etiopii.
Zásoby tantalu v prognózních zdrojích ČR dosahují celkové hodnoty 3800 t. Největší množství obsahují uranonosné pískovce Strážského bloku, ložisko Hůrky v Čistecko-jesenickém masivu a ložisko Cínovec-jih.
V roce 2010 bylo do ČR dovezeno 240 040 kg surového tantalu za průměrnou dovozní cenu 8426 Kč/kg.
Výroba tantalu a niobu se provádí dvěma základními způsoby, obvyklejší je hydrometalurgický postup, který spočívá v loužení rudného koncentrátu horkou směsí kyseliny flourovodíkové a sírové. Méně používaný je pyrometalurgický postup, který se provádí tavením rudného koncentrátu s hydroxidy alkalických kovů, sodou nebo potaší.
V prvním případě přechází tantal a niob do roztoků, z nichž krystalizují komplexní fluoridy K2TaF7 a K2NbF7. V druhém případě vznikají alkalické niobičnany a tantaličnany Na5NbO5 a Na5TaO5, ze kterých působením kyseliny chlorovodíkové vznikají hydratované oxidy Ta2O5·xH2O a Nb2O5·xH2O.
K separaci jednotlivých kovů se v minulosti používal de Marignacův krystalizační postup, který využíval rozdílné rozpustnosti komplexních fluoridů ve vodě, v současnosti se v průmyslovém měřítku k oddělení tantalu a niobu využívá selektivní kapalinová extrakce do organických rozpouštědel nebo se k separaci obou kovů využívá iontomeničů.
Menší množství tantalu se získává z odpadních strusek po výrobě cínu z některých druhů asijského kasiteritu.
Kovový tantal se získává elektrolýzou taveniny K2TaF7, redukcí K2TaF7 sodíkem, vakuovou redukcí Ta2O5·xH2O uhlíkem za vysokých teplot nebo Krollovou metodou redukcí chloridu tantaličného hořčíkem v elektrické peci:
K2TaF7 + 5Na → Ta + 5NaF + 2KF
Ta2O5 + 5C → 2Ta + 5CO
2TaCl5 + 5Mg → 2Ta + 5MgCl2
Tantal se používá k výrobě elektrických kondenzátorů, chirurgických nástrojů a vláken elektronek. V některých případech tantal nahrazuje platinu. Slitiny legované tantalem se používají ke konstrukci tepelně a chemicky namáhaných zařízení pro petrochemii, spřádací trysky, plynové turbíny, jadernou energetiku a metalurgii kovů vzácných zemin. Směsný karbid TaC·ZrC má nejvyšší teplotu tání ze všech doposud známých látek ( přes 4000 ºC). Oxid tantaličný Ta2O5 se používá jako přísada pro zvýšení indexu lomu při výrobě optického skla. Tantaličnan lithný LiTaO3 má piezoelektrické vlastnosti a slouží se ke konstrukci elektromechanických filtrů s povrchovou akustickou vlnou (SAW filtr), které se používají v elektrotechnice a slouží k výrobě senzorů termokamer. Směsné karbidy TaNbC, WTiTaC a WTiTaNbC se používají na výrobu řezných nástrojů a k povrchové úpravě zubů rýpadel a pracovních ploch průmyslových mlýnů a drtičů. Fluorid tantaličný TaF5 a chlorid tantaličný TaCl5 katalyzují alkylační reakce. Borid Ta3B4 je extrémně tvrdý (Vickers 30 GPa) a odolný oxidaci a minerálním kyselinám do teploty 700°C, používá se pro povrchvou úpravu tepelně a chemicky namáhaných dílů. Intermetalická sloučenina tantalu a hliníku TaAl3 slouží k povrchové úpravě zrcadel pracujících v IR oboru spektra. Stále populárnější je využití tantalu v klenotnictví, speciální využití nachazí tantal při konstrukci plášťů protipancéřové munice.