| český název | Platina |
| mezinárodní název | Platinium |
| anglický název | Platinum |
| chemická značka | Pt |
| protonové číslo | 78 |
| relativní atomová hmotnost | 195,08 |
| perioda | 6 |
| skupina | VIII.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1735 |
| teplota tání [°C] | 1772 |
| teplota varu [°C] | 3827 |
| hustota [g cm-3] | 21,45 |
| elektronegativita | 2,28 |
| oxidační stavy | 2, 4 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f14 5d9 6s1 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,13 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 19,6 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Platina je šedobílý, lesklý, velmi tažný kov.
Platina přímo reaguje se selenem, sírou, telurem a fosforem. V červeném žáru reaguje s chlorem a fluorem.
V kyselinách, se s výjimkou lučavky královské, platina nerozpouští.
Platina má značný sklon k tvorbě komplexních sloučenin.
V přírodě se platina vyskytuje obvykle ryzí, většinou v doprovodu iridia, osmia, zlata, stříbra, mědi, olova a železa.
Výskyt platiny ve formě sloučenin není příliš častý. Nejznámější platinové rudy jsou sperrylit PtAs2, niggliit PtS, braggit (cooperit) (Pt,Pd,Ni)S a feroniklplatina Pt2FeNi.
Největší využití má platina jako materiál k výrobě chirurgických nástrojů, elektrod, odporových drátů, laboratorních pomůcek, šperků a polopropustných zrcadel.
Platina je dobrým katalyzátorem řady chemických reakcí. Nejvýznamější je využití platinového katalyzátoru při výrobě kyseliny dusičné z amoniaku.