| český název | Niob |
| mezinárodní název | Niobium |
| anglický název | Niobium |
| chemická značka | Nb |
| protonové číslo | 41 |
| relativní atomová hmotnost | 92,90638 |
| perioda | 5 |
| skupina | V.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1801 |
| objevitel | C. Hatchett |
| teplota tání [°C] | 2468 |
| teplota varu [°C] | 4742 |
| hustota [g cm-3] | 8,57 |
| elektronegativita | 1,6 |
| oxidační stavy | 3, 5 |
| elektronová konfigurace | [Kr]4d5 5s1 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,26 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 26,4 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Niob je šedý, středně tvrdý kov.
Niob nereaguje s alkalickými hydroxidy ani s kyselinami, s výjimkou kyseliny fluorovodíkové.
V přírodě se niob nalézá v různých nerostech, vždy současně s tantalem. Průměrný obsah niobu v zemské kůře je 17 ppm.
Přírodní niob je ze 100 % tvořen stabilním izotopem 93Nb, uměle bylo připraveno dalších 27 nestabilních izotopů s hmotnostními čísly 88 až 110.
Nejdůležitějšími minerály jsou tantalit (Mg,Fe)(Ta,Nb)2O6 a kolumbit Fe2+Nb2O6, nejvyšší obsah niobu (56,69 % Nb) má lueshit (natroniobit) NaNbO3. Celkem bylo popsáno více než 200 nerostů s obsahem niobu.
Výroba niobu se provádí společně s výrobou tantalu.
Niob je důležitou přísadou do legovaných ocelí. Niobové nerezavějící oceli s 0,5 - 1 % Nb jsou žáruvzdorné a korozivzdorné a zhotovují se z nich lopatky plynových turbín a proudových motorů.
Z ocelí s 1 až 4 % Nb se vyrábí tvrdé ostří dlát a vrtáků.
Niob a jeho sloučeniny nachází uplatnění zejména ve sklářství. V malém množství se přidává ke sklovině při výrobě některých druhů optického skla. Některé slitiny niobu se používají k výrobě supravodivých materiálů.