| český název | Molybden |
| mezinárodní název | Molybdaneum |
| anglický název | Molybdenum |
| chemická značka | Mo |
| protonové číslo | 42 |
| relativní atomová hmotnost | 95,94 |
| perioda | 5 |
| skupina | VI.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1778 |
| objevitel | P. J. Hjelm |
| teplota tání [°C] | 2617 |
| teplota varu [°C] | 4612 |
| hustota [g cm-3] | 10,2 |
| elektronegativita | 2,16 |
| oxidační stavy | 2, 3, 4, 5, 6 |
| elektronová konfigurace | [Kr]4d5 5s1 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,25 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 32,0 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Molybden je stříbrobílý, lesklý, značně tvrdý kov. Je znám i v šedé práškové formě.
Molybden je chemicky značně odolný prvek. Za normální teploty reaguje pouze s fluorem, s ostatními prvky reaguje pouze za vysokých teplot. V hydroxidech ani kyselinách, s výjimkou lučavky královské, se nerozpouští.
Molybden tvoří celkem 24 izotopů, z nichž 6 je stabilních.
V přírodě se molybden nejčastěji vyskytuje v minerálech molybdenit MoS2, wulfenit PbMoO4 nebo powellit CaMoO4 .
Nejvyšší obsah molybdenu (74,99 % Mo) ze všech nerostů má tugarinovit MoO2. Celkem bylo mineralogicky popsáno okolo 50 nerostů s obsahem molybdenu.
Molybden se vyrábí redukcí oxidu molybdenového MoO3 vodíkem. Pro průmyslové učely se častěji používá jako slitina se železem feromolybden.
Molybden nalézá široké uplatnění zvláště v metalurgii pro výrobu speciálních magnetických, rychlořezných a kyselinovzdorných ocelí.
Vysokopevné ocele s přísadou molybdenu se využívají zejména ve zbrojním průmyslu.
Molybdenové dráty se používají v žárovkách jako nosiče žhavících vláken a pro výrobu topných odporů do elektrických pecí.
Sulfid MoS2 se ve směsi s grafitem nebo syntetickými oleji používá jako průmyslové plastické mazivo. Molybdenan amonný (NH4)2MoO4 je důležité analytické činidlo pro důkaz kyseliny fosforečné.