| český název | Rhenium |
| mezinárodní název | Rhenium |
| anglický název | Rhenium |
| chemická značka | Re |
| protonové číslo | 75 |
| relativní atomová hmotnost | 186,207 |
| perioda | 6 |
| skupina | VII.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1925 |
| teplota tání [°C] | 3180 |
| teplota varu [°C] | 5627 |
| hustota [g cm-3] | 21 |
| elektronegativita | 1,9 |
| oxidační stavy | 1, 2, 4, 6, 7 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f14 5d5 6s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,13 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 33,2 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Rhenium je měkký, kujný kov, vzhledem podobný platině.
Rhenium se v přírodě vyskytuje velmi vzácně, jeho obsah v zemské kůře se pohybuje okolo 0,00000001%.
Rhenium se nalézá ryzí a v někoilka minerálech, např. rhenit RhS2 a tarkianit (Cu,Fe)(Re,Mo)4S8.
Rhenium se získává z odpadních kalů při výrobě mědi a molybdenu.
Největším producentem nerostů s obsahem rhenia je Chile a Peru, největším evropským producentem rhenia je Polsko. Celosvětová roční výroba rhenia se pohybuje v řádu desítek tun.
Cena surového chilského rhenia dosahovala v roce 2010 úrovně 2300 USD/kg, práškové kazašské rhenium o katalytické čistotě se obchodovalo za 4500-4900 USD/kg.
Typickým využitím rhenia jsou hroty plnicích per, termočlánky pro měření vysokých teplot a zejména a katalyzátory řady chemických reakcí. Rhenium se využívá i do slitin pro výrobu leteckých motorů.