| český název | Nikl |
| mezinárodní název | Niccolum |
| anglický název | Nickel |
| chemická značka | Ni |
| protonové číslo | 28 |
| relativní atomová hmotnost | 58,6934 |
| perioda | 4 |
| skupina | VIII.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1751 |
| objevitel | A. F. Cronstedt |
| teplota tání [°C] | 1453 |
| teplota varu [°C] | 2913 |
| hustota [g cm-3] | 8,908 |
| elektronegativita | 1,91 |
| oxidační stavy | 2, 3 |
| elektronová konfigurace | [Ar]3d8 4s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,44 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 17,47 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Nikl je stříbrobílý, lesklý, kujný a tažný kov s feromagnetickými vlastnostmi.
Kompaktní nikl za normálních podmínek dobře odolává vzduchu i vodě. Ve zředěných kyselinách se nikl velmi pomalu rozpouští za vzniku vodíku. Koncentrovanou kyselinou dusičnou je nikl pasivován a nerozpouští se v ní.
Za vyšších teplot se nikl přímo slučuje s chlorem, bromem, sírou, antimonem, arsenem a fosforem.
Nikl tvoří velké množství koordinačních sloučenin.
V přírodě se nikl vyskytuje jako ryzí kov a v rudách, často doprovázený kobaltem.
Nejdůležitější niklové rudy jsou millerit NiS, nikelin (niccolit) NiAs, breithauptit NiSb a pentlandit (Ni,Fe)9S8.
K dalším známým minerálům s obsahem niklu patří např. rammelsbergit NiAs2, niklskutterudit NiAs3, annabergit Ni3(AsO4)2·8H2O, bunsenit NiO, dienerit Ni3As, imgreit NiTe, melonit NiTe2 nebo sederholmit NiSe.
Nejvyšší obsah niklu (78,58 % Ni) má ze všech nerostů bunsenit NiO. Celkem je známo téměř 200 nerostů s obsahem niklu.
Nejběžnějším způsobem výroby ze sirníkatých niklových rud je Orfordův proces výroby niklu, kerý spočívá v tavení niklové rudy za přítomnosti síranu sodného a koksu. Nikl ze sulfidu přechází na oxid, který je následně redukován na surový kov.
Surový hutní nikl se rafinuje elektrolyticky.
Mokrý způsob výroby niklu spočívá v redukci niklové rudy vodním plynem a v následném loužení amoniakálním roztokem uhličitanu amonného. Vzniklý nikelnatý komplex se rozkládá vodní parou na uhličitan nikelnatý, ze kterého se po rozpuštění v kyselině sírové elektrolyticky získává čistý kovový nikl.
Praktické využití nachází nikl zejména jako složka celé řady různých slitin.
Mezi nejdůležitější slitiny niklu patří zejména:
Přídavek niklu do oceli podstatně ovlivňuje její houževnatost a kujnost.
Sloučeniny niklu se používají jako pigmenty a katalyzátory.