| český název | Kobalt |
| mezinárodní název | Cobaltum |
| anglický název | Cobalt |
| chemická značka | Co |
| protonové číslo | 27 |
| relativní atomová hmotnost | 59,3332 |
| perioda | 4 |
| skupina | VIII.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1735 |
| objevitel | G. Brandt |
| teplota tání [°C] | 1495 |
| teplota varu [°C] | 2927 |
| hustota [g cm-3] | 8,9 |
| elektronegativita | 1,88 |
| oxidační stavy | 2, 3, 4 |
| elektronová konfigurace | [Ar]3d7 4s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,42 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 16,19 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Kobalt je lesklý, šedý, velmi tvrdý a pevný kov.
Na vzduchu i ve vodě je kobalt stálý. Dobře se rozpouští ve zředěné kyselině dusičné, v koncentrované kyselině dusičné se nerozpouští.
V ostatních silných kyselinách se rozpouští velmi pomalu za vzniku vodíku. Za vysokých teplot se slučuje s řadou prvků.
Kobalt tvoří velkou řadu dvoumocných a trojmocných sloučenin, sloučeniny čtyřmocného kobaltu jsou vzácné.
Většina sloučenin dvoumocného kobaltu má své charakteristické, syté zbarvení. Obvykle červené, růžové nebo karmínové.
Kobalt má silný sklon k tvorbě koordinačních sloučenin.
V přírodě se kobalt vyskytuje vždy v přítomnosti niklu. Obsah kobaltu v zemské kůře se pohybuje pod 0,01 % hmot.
Přírodní kobalt je ze 100 % tvořen izotopem 59Co. Uměle bylo připraveno dalších 21 nestabilních izotopů kobaltu s hmotnostními čísly od 50 do 72.
Důležité kobaltové rudy jsou smaltin CoAs2 a kobaltin CoAsS, ale největší praktický význam pro průmyslovou výrobu kobaltu má heterogenit CoO(OH).
Mezi další minerály kobaltu patří např. glaukodot (Co,Fe)AsS, skutterudit CoAs3, safflorit (Co, Fe)As2 nebo erytrin Co3(AsO4)2·8H2O.
Ze všech nerostů má nejvyšší obsah kobaltu (67,4 % Co) kobaltpentlandit Co9S8, celkem bylo mineralogicky popsáno cca 100 nerostů s obsahem kobaltu.
Výroba kobaltu se nejčastěji provádí tavením kobaltové rudy za přítomnosti ledku a sody. Tavenina se rozpustí v kyselině chlorovodíkové, doprovodné kovy se z roztoku vysrážejí pomocí sirovodíku. Z filtrátu se po oxidaci vyloučí kobalt ve formě Co2O3.H2O. Odpadní produkty z výroby kobaltu jsou hlavním zdrojem pro výrobu arsenu.
Práškový kobalt se z oxidu připravuje redukcí oxidem uhelnatým, kovový kobalt se vyredukuje antracitem nebo dřevěným uhlím.
Kovový kobalt se využívá k legování oceli (zlepšuje řezivost, zvyšuje magnetičnost a v menší míře i pevnost oceli) a k výrobě slitin, práškový kobalt je součástí slinutých karbidů.
Sloučeniny kobaltu se používají při výrobě smaltů, barviv a ve sklářském a keramickém průmyslu. Řada sloučenin kobaltu nalézá uplatnění jako analytická činidla a jako katalyzátory některých chemických reakcí.