| český název | Selen |
| mezinárodní název | Selenium |
| anglický název | Selenium |
| chemická značka | Se |
| protonové číslo | 34 |
| relativní atomová hmotnost | 78,96 |
| perioda | 4 |
| skupina | VI.A |
| zařazení | nekovy |
| rok objevu | 1817 |
| objevitel | J. J. Berzelius |
| teplota tání [°C] | 217 |
| teplota varu [°C] | 684,9 |
| hustota [g cm-3] | 4,8 |
| elektronegativita | 2,55 |
| oxidační stavy | 2, 4, 6 |
| elektronová konfigurace | [Ar]3d10 4s2 4p4 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,32 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 6,694 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Selen je znám ve dvou modifikacích.
Červený selen je práškovitá látka červené barvy. Zahříváním přechází na šedý selen, který je krystalický.
Selen ochotně reaguje s halogeny, vodíkem a s řadou kovů. Dobře se rozpouští v koncentrované kyselině sírové a dusičné, v roztocích hydroxidů alkalických kovů a v sirouhlíku.
Všechny sloučeniny selenu jsou prudce jedovaté.
V přírodě se selen nejčastěji nachází ve stopovém množství jako příměs v sirnících těžkých kovů. Vlastních minerálů selenu je celá řada, bylo jich popsáno více než 120, ale jejich výskyt v přírodě je poměrně vzácný.
Mezi známé minerály selenu patří aguilarit Ag4SeS, ahlfedit (Ni,Co)SeO3·2H2O, achavelit FeSe, berzelianit Cu2Se, naumanit Ag2Se, selenolit SeO2 a tiemanit HgSe.
V přírodě se velmi vzácně nalézá selen jako ryzí, z minerálů má nejvyšší obsah selenu (73,87 % Se) ferroselit FeSe2.
Průměrný obsah selenu v zemské kůře je 0,05 ppm. Přírodní selen je směsí 6 stabilních izotopů, největší podíl (49,8 %) zaujímá izotop 80Se. Uměle bylo připraveno dalších 18 nestabilních izotopů selenu s nukleonovými čísly 67 až 91.
Největší zásoby minerálů selenu jsou v Rusku, Chile a Peru. Největšími producenty selenu jsou s roční výrobou 780 t Japonsko, 680 t selenu ročně se vyrábí v Německu, 200 t v Belgii.
Selen má pro lidský organismus, i přes svou toxicitu, značný význam. Selen působí jako antioxidant chránící před účinky volných radikálů a zvyšuje činnost imunitního systému.
Výskyt selenu v potravinách je velmi nerovnoměrný. Nejvíce selenu je obsaženo v některých druzích ořechů, ve vnitřnostech a mase mořských plodů. Nedostatek selenu hrozí zejména lidem s nevyváženou stravou (vegetariáni).
Doporučený denní příjem selenu ve stravě se pohybuje mezi 55 až 70 µg. Pokud se nedostatek selenu v organismu dotuje minerálními potravinovými doplňky, podává se nejčastěji kombinace selen a zinek.
Jako surovina pro průmyslovou výrobu selenu slouží úlety po pražení sirníků, dříve se získával z odpadních kalů po výrobě kyseliny sírové komorovým způsobem.
Největší praktické uplatnění nachází selen při výrobě fotocitlivých elektrosoučástek, zejména tenkovrstvých fotoelektrických článků CIGS pro konstrukci trubicových fotovoltaických panelů. Selen se také používá pro barvení skla.