| český název | Bor |
| mezinárodní název | Borum |
| anglický název | Boron |
| chemická značka | B |
| protonové číslo | 5 |
| relativní atomová hmotnost | 10,811 |
| perioda | 2 |
| skupina | III.A |
| zařazení | polokovy |
| rok objevu | 1808 |
| objevitel | J. L. Gay-Lussac |
| teplota tání [°C] | 2079 |
| teplota varu [°C] | 4000 |
| hustota [g cm-3] | 2,34 |
| elektronegativita | 2,04 |
| oxidační stavy | 2, 3 |
| elektronová konfigurace | [He]2s2 2p1 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 1,02 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 50,2 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Krystalický bor je černošedá, velmi tvrdá látka (mohsova stupnice - 9).
Amorfní bor je hnědá, práškovitá látka.
Bor se vyznačuje vysokou chemickou odolností a to i proti silným okysličovadlům. Díky své vysoké afinitě ke kyslíku i k dalším elektronegativním prvkům, je bor, za vhodných podmínek, schopen vytěsňovat kovy z oxidů, chloridů a sulfidů.
Ve sloučeninách vystupuje bor většinou v oxidačním čísle +III, vzácně též +II.
V přírodě se elementární bor jako prvek nevyskytuje, jako součást kyseliny borité se nachází v některých přírodních vodách, zejména ve vulkanických oblastech.
Mezi další přírodní zdroje boru patří minerály ludwigit Mg2FeBO5, hydroboracit CaMgB6O8(OH)6·3H2O, colemanit Ca2B6O11·5H2O, dumortierit Al7(BO3)(SiO4)3O3, datolit CaB(SiO4)(OH), danburit CaB2Si2O8.
Nejvyšší obsah boru (25,57 % B) má diomignit Li2B4O7, celkem bylo mineralogicky popsáno 250 nerostů s obsahem boru.
Příprava amorfního boru se provádí redukcí jeho oxidu B2O3 kovovým sodíkem nebo hořčíkem.
Krystalický bor, se pro svou vysokou tvrdost používá jako složka brusných směsí a jako přísada ocelí zlepšuje jejich kalitelnost. Zvláštní význam má bor ve sklářském průmyslu (boritá a další speciální skla).