| český název | Germanium |
| mezinárodní název | Germanium |
| anglický název | Germanium |
| chemická značka | Ge |
| protonové číslo | 32 |
| relativní atomová hmotnost | 72,61 |
| perioda | 4 |
| skupina | IV.A |
| zařazení | polokovy |
| rok objevu | 1866 |
| objevitel | C. Winkler |
| teplota tání [°C] | 937,4 |
| teplota varu [°C] | 2830 |
| hustota [g cm-3] | 5,323 |
| elektronegativita | 2,01 |
| oxidační stavy | 2, 4 |
| elektronová konfigurace | [Ar]3d10 4s2 4p2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,32 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 36,94 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Germanium je šedobílá, lesklá a křehká látka.
Na vzduchu je germanium stálé, sloučeniny germania v oxidačním stupni II jsou nestabilní a přecházejí na oxidační číslo IV. Germanium má slabě kyselinotvorný charakter.
V přírodě se germanium nejčastěji vyskytuje jako izomorfní náhrada zinku ve sfaleritu a vzácně v minerálech argyrodit 4 Ag2S.GeS2, argutit GeO2, otjisumeit PbGe4O a ve 27 dalších nerostech germania.
Průměrný obsah germania v zemské kůře je 1,4 ppm.
Výroba germania se provádí nejčastěji elektrolyticky nebo frakční destilací odpadních produktů z výroby zinku.
Světová roční produkce germania se pohybuje okolo 150 t.
Germanium má vlastnosti polovodiče, díky tomu má značný význam v elektrotechnice.