| český název | Zinek |
| mezinárodní název | Zincum |
| anglický název | Zinc |
| chemická značka | Zn |
| protonové číslo | 30 |
| relativní atomová hmotnost | 65,39 |
| perioda | 4 |
| skupina | II.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | - |
| teplota tání [°C] | 419,58 |
| teplota varu [°C] | 907 |
| hustota [g cm-3] | 7,14 |
| elektronegativita | 1,65 |
| oxidační stavy | 2 |
| elektronová konfigurace | [Ar]3d10 4s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,39 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 7,322 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Zinek je modrobílý lesklý kov, při vyšších teplotách velmi tažný.
Na vzduchu se pokrývá vrstvou oxidu. Za tepla se zinek přímo slučuje s halogeny a sírou. S dusíkem nereaguje, ale s amoniakem tvoří nitrid Zn3N2. Zinek se dobře rozpouští ve zředěných kyselinách a hydroxidech alkalických kovů.
Tvoří celou řadu sloučenin, ve kterých je znám pouze v oxidačním stupni +II.
V přírodě se zinek nalézá ryzí a v rudách smithsonit ZnCO3, sfalerit ZnS, hemimorfit (willemit) Zn2SiO4·H2O, zinkit ZnO nebo franklinit ZnFe2O4.
Mezi další minerály s obsahem zinku patří např. ashoverit Zn(OH)2, danbait CuZn2, kalinit ZnCr2S4, leiteit ZnAs2O4, zinkochromit ZnCr2O4 a přibližně 300 dalších minerálů niklu.
V lidském organismu má zinek důležitou úlohu jako součást velké řady enzymů. Dostatek zinku v potravinách je důležitý pro správnou činnost imunitního systému. Zinek podporuje hojení ran, tvorbu řady hormonů, léčbu zánětů, chrání lidský organismus před nachlazením.
V dostatečném množství se zinek vyskytuje v potravinách bohatých na bílkoviny, zejména v hovězím, vepřovém a drůbežím mase, vejcích a mořských plodech. Zvýšený obsah zinku mají také fazole, sýry, ořechy, ale v těchto potravinách se zinek vyskytuje ve formě hůře přijatelné pro lidský organismus.
Doporučená denní dávka zinku je 15 mg. Nedostatek zinku ve stravě se obvykle dotuje užíváním minerálních přípravků obsahujícíh zinek a selen.
Výroba zinku se prováděla suchým způsobem redukcí oxidu zinečnatého uhlíkem v plynné fázi. Pro výrobu zinku suchým způsobem se používaly muflové pece různých konstrukcí (slezská pec, belgická pec, porýnská pec).
Surovina pro muflové pece se připravovala tzv. "převalováním". Při převalování se chudé křemičitanové a uhličitanové zinkové rudy pražily v rotační peci s koksem a oxidem vápenatým. Vzniklý oxid zinečnatý sloužil jako vsázka pro muflové pece.
Surový hutní zinek se rafinuje frakční destilací v destilační koloně vyložené karbidem křemíku. Při destilační rafinaci zinku se jako cenný vedlejší produkt získává germanium, kadmium a indium.
Dnes je obvyklejší elektrolytický způsob výroby zinku, který poskytuje kov vysoké čistoty bez nutnosti další rafinace. Suroviny pro elektrolýzu se připravují pražením zinkových rud s chloridem sodným s následným vyluhováním nebo přímým vyluhováním zinkové rudy kyselinou sírovou.
Využití zinku je velmi rozsáhlé. Používá se k povrchové úpravě železa, k výrobě plechů a zejména řady slitin.
Sloučeniny zinku se používají k výrobě pigmentů, kosmetických přípravků, ve farmacii, v gumárenství a jako katalyzátory. Kovový zinek nalézá uplatnění také při laboratorní přípravě vodíku.