| český název | Yttrium |
| mezinárodní název | Yttrium |
| anglický název | Yttrium |
| chemická značka | Y |
| protonové číslo | 39 |
| relativní atomová hmotnost | 88,90585 |
| perioda | 5 |
| skupina | III.B |
| zařazení | přechodné kovy |
| rok objevu | 1789 |
| objevitel | J. Gadolin |
| teplota tání [°C] | 1522 |
| teplota varu [°C] | 3338 |
| hustota [g.cm-3] | 4,47 |
| elektronegativita | 1,22 |
| oxidační stavy | 3 |
| elektronová konfigurace | [Kr]4d1 5s2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,3 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 11,4 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Yttrium je štříbřitě bílý, měkký a kujný kov.
Kovové yttrium je na vzduchu stálé, dobře se rozpouští ve zředěných kyselinách.
Některé sloučeniny yttria vykazují supravodivé vlastnosti již při relativně vysokých teplotách.
V přirodě se yttrium nalézá velmi vzácně a pouze ve formě svých sloučenin, často v doprovodu skandia, lanthanu, ceru a dalších lanthanoidů.
Známým minerálem yttria je např. xenotim YPO4, bastnäsit (Y,Ce)(CO3)F, gadolinit Y2O3·3FeO·2SiO2 nebo fergusonit YNbO4.
Nejvyšší obsah yttria (53,9 % Y) má limorit Y2(SiO4)·(CO3). Celkem bylo popsáno okolo 160 nerostů yttria.
Výroba yttria se provádí loužením lanthanoidových rud směsí minerálních kyselin s následnou redukcí kovového yttria vápníkem.
Praktické využití nalézá ytrium jako součást luminoforů barevných obrazovek, v metalurgii jako složka lehkých slitin a kujné litiny a jako deoxidační činidlo při výrobě titanu, vanadu a dalších neželezných kovů.
Oxid Y2O3 se používá ve sklářství pro úpravu bodu tání a součinitele tepelné roztažnosti skla.