| český název | Bismut |
| mezinárodní název | Bismuthum |
| anglický název | Bismuth |
| chemická značka | Bi |
| protonové číslo | 83 |
| relativní atomová hmotnost | 208,980347 |
| perioda | 6 |
| skupina | V.A |
| zařazení | ostatní kovy |
| rok objevu | - |
| teplota tání [°C] | 271,3 |
| teplota varu [°C] | 1560 |
| hustota [g cm-3] | 9,8 |
| elektronegativita | 2,02 |
| oxidační stavy | 3, 5 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f14 5d10 6s2 6p3 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,12 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 11,3 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Bismut je růžový, lesklý, velmi křehký kov, který se dá snadno rozetřít na prášek.
Za normální teploty je bismut stálý, za vyšších teplot ochotně reaguje s kyslíkem, chlorem, bromem, jodem, sírou, selenem a telurem.
Bismut je dobře rozpustný v HCl. Ze všech známých kovů má bismut, společně se rtutí, nejnižší hodnotu tepelné vodivosti.
Bismut je radioaktivní prvek, který tvoří celkem 14 izotopů s velmi dlouhým poločasem rozpadu, např. izotop bismutu 209Bi má poločas rozpadu 2·1019 let.
Obsah bismutu v zemské kůře činí 0,2 ppm. V přírodě se bismut vyskytuje ryzí a v řadě sirných a kyslíkatých minerálů, jako příměs v rudách niklu, kobaltu, stříbra a cínu, ze kterých se vyrábí redukcí uhlíkem.
Hlavním zdrojem pro průmyslovou výrobu bismutu jsou zejména odpadní produkty po rafinaci olova a mědi. Výroba velmi čistého kovového bismutu se provádí elektrolýzou tavenin jeho solí.
Mezi minerály s obsahem bismutu patří např. aikinit PbCuBiS3, aleksit PbBi2Te2S2, baksanit Bi6(Te2S3), bismutin Bi2S3, dreyerit BiVO4, emplektit CuBiS2, mayingit IrBiTe, zavarickit BiOF, changchengit IrBiS a řada dalších nerostů.
Nejdůležitější naleziště nerostů bismutu jsou v Bolívii, Mexiku, Japonsku a Kanadě. Celosvětová roční těžba rud bismutu dosahuje 3000 t. Kvalifikovaný odhad těžitelných zásob minerálů bismutu doposud neexistuje.
Kovový bismut se používá jako částečná náhrada jedovatého olova ve střelivu, k přípravě řady slitin s nízkým bodem tání (60 - 95°C) a k výrobě ložiskových kompozic.
Mezi nejpoužívanější slitiny bismutu patří Woodův kov (Bi, Pb, Sn, Cd), Roseův kov (Bi, Pb, Sn) a Lipowitzova slitina (Bi, Pb, Sn, Cd).
Ve směsi s indiem se bismut používá k přípravě zubních plomb.
Sloučeniny bismutu se používají ve sklářství, k výrobě pigmentů a glazur, ve farmacii a v kosmetice.