| český název | Olovo |
| mezinárodní název | Plumbum |
| anglický název | Lead |
| chemická značka | Pb |
| protonové číslo | 82 |
| relativní atomová hmotnost | 207,2 |
| perioda | 6 |
| skupina | IV.A |
| zařazení | ostatní kovy |
| rok objevu | - |
| teplota tání [°C] | 327,502 |
| teplota varu [°C] | 1740 |
| hustota [g cm-3] | 11,34 |
| elektronegativita | 2,33 |
| oxidační stavy | 2, 4 |
| elektronová konfigurace | [Xe]4f14 5d10 6s2 6p2 |
| specifické teplo [J g-1K-1] | 0,13 |
| slučovací teplo [kJ mol-1] | 4,799 |
| skupenství za norm. podmínek | s |
Olovo je modrobílý, na čerstvém řezu lesklý, měkký kov.
Povrch olova se na vzduchu rychle pokrývá vrstvičkou oxidu. V běžných kyselinách, s výjimkou kyseliny dusičné, se olovo nerozpouští.
Ve sloučeninách má olovo nejčastěji oxidační číslo +II, sloučeniny olova v oxidačním stupni +IV velmi snadno hydrolyzují a jsou nestálé.
Všechny sloučeniny olova jsou jedovaté.
V přírodě se čisté olovo nenalézá, nejdůležitějším zdrojem olova jsou minerály galenit PbS, cerusit PbCO3 a anglesit PbSO4.
Olovo se nalézá v řadě minerálů, např. mimetesit (mimetit) Pb5(AsO4)3Cl, pyromorfit Pb5(PO4)3Cl, heyrovskýit Pb6Bi2S9, aleksit PbBi2Te2S2, altait PbTe, kolarit PbTeCl2, burnonit CuPbSbS3, cesplumtantit (Cs,Na)2(Pb,Sb3+)3Ta8O24.
Vzácné nálezy ryzího olova pocházejí např. z Garpenberg Norra ve Švédsku a z Broken Hill v Austrálii, z nerostů má nejvyšší obsah olova (92,83 % Pb) massikot PbO. Celkem bylo mineralogicky popsáno přes 500 nerostů s obsahem olova.
Výroba olova se nejčastěji provádí oxidací galenitu v olovářských konvertorech za vzniku PbO s jeho následnou redukcí pomocí oxidu uhelnatého v šachtové peci. Struska ze šachové pece obsahuje značný podíl arsenu, kobaltu, niklu a mědí a dále se zpracovává.
Surové olovo obsahuje pouze 92-96% Pb a musí se podrobit dvoustupňové rafinaci.
První stupeň rafinace olova se nazývá harisování. Při harisování se pomocí taveniny NaNO3, NaOH a NaCl odstraní z olova příměsi cínu, antimonu a arsenu.
Druhý stupeň rafinace olova se nazývá parkesování. Při parkesování se pomocí zinku odstraňují z olova další příměsi, zejména stříbro a zlato.
Výsledným produktem rafinace olova je kov o čistotě až 99,99%.
Technické využití olova je velmi rozsáhlé. Olovo se např. používá k výrobě akumulátorů, jako konstrukční materiál v chemickém průmyslu, k výrobě krytů proti ionizujícímu záření a jako ochranný obal elektrických kabelů.
Značný význam má olovo při výrobě munice a některých druhů nízkotavitelných pájek, ložiskových kovů i dalších slitin. V minulosti se olovo často používalo k výrobě vodovodního potrubí.
Praktický význam mají i sloučeniny olova. Oxid olovnatý PbO je důležitou přísadou pro výrobu olovnatého skla a základní surovinou pro přípravu ostatních sloučenin olova. Zásaditý uhličitan olovnatý Pb3(OH)2(CO3)2 je důležitý bílý pigment - olovnatá běloba. Oxid olovičitý PbO2 se v laboratorní praxi používá jako velmi silné oxidační činidlo. Orthoolovičitan olovnatý Pb3O4 byl pod názvem suřík (minium) používán k výrobě trvanlivých nátěrových hmot.